Zdravotní problém, ke kterému dochází v době po očkování, se označuje jako “nežádoucí příhoda” (angl. termín pro tuto situaci je “adverse event”). Nežádoucí příhoda je cokoli, k čemu došlo v časové souvislosti s očkováním a neznamená to automaticky příčinnou souvislost. Nežádoucí příhodou může být například poranění při autonehodě (které zjevně není způsobeno očkováním) nebo horečka (která naopak očkováním může být způsobena). Nežádoucí příhoda, která je způsobena očkováním, se označuje jako “vedlejší účinek” (angl. “side effect”). Stanovení příčinného vztahu mezi vakcinací a nežádoucí příhodou není vždy jednoduché, zejména v případě vzácných stavů. Tento příčinný vztah se zjišťuje ve stovkách studií, které trvale probíhají.
Vzhledem k tomu, že vakcíny se aplikují většinou zdravým dětem dospělým, v porovnání s jinými léčivy se od nich předpokládá vyšší bezpečnostní standard. Tolerance nežádoucích reakcí preventivně podávaných léčiv (tedy například vakcín nebo antikoncepce) je mnohem nižší než pro léčiva podávaných k léčbě již vniklých onemocnění (např. antibiotik pro léčbu bakteriálních infekcí, inzulinu pro léčbu cukrovky nebo cytostatik pro léčbu zhoubných nádorů). Tato nižší tolerance rizika vakcín vede k potřebě zjišťování mnohem vzácnějších nežádoucích účinků, které by byly tolerovatelné pro jiná léčiva.
Všechny vakcíny dostupné ve vyspělých zemích včetně České republiky splňují nejvyšší standardy bezpečnosti. Bezpečnost vakcíny je nezbytnou podmínkou její registrace a uvedení na trh. Je zjišťována různým typem studií ještě před registrací vakcíny i během jejího rutinního používání. Vývoj každé očkovací látky trvá až desítky let a stojí kolem 1 miliardy amerických dolarů. Začíná studiemi v laboratořích a pokud jsou úspěšné, pokračuje většinou testováním na zvířatech. Po prokázání bezpečnosti pro zvířata vývoj pokračuje v tzv. klinických studiích, tedy testování na lidech. Klinické studie provádějí výrobci, ale jejich výsledky musí být vyhodnoceny nezávislými regulačními autoritami. Regulačními autoritami pro schvalování vakcín je v Evropě Evropská léková agentura (European Medicines Agency – EMA) a v USA Administrace potravin a léků (Food and Drug Administration – FDA).
Klinické studie se dělí na 3 fáze. Fáze 1 je zaměřena na bezpečnost a bývá do ní zařazeno 20-100 zdravých dospělých dobrovolníků (i dětské vakcíny se v klinických studiích začínají testovat na dospělých lidech). V této fázi se zkouší různé dávky vakcíny a vliv velikosti dávky na rozvoj nežádoucích účinků. Už v této fázi se též zjišťuje možná účinnost vakcíny. Do fáze 2 se zařazuje několik set dobrovolníků a v ní se kromě bezpečnosti zjišťuje stupeň imunitní odpovědi na různé dávky vakcíny. Ve fázi 3 jsou očkovány stovky, tisíce a někdy i desítky tisíc dobrovolníků. Bezpečnost, imunitní reakce a případně i účinnost u očkovaných je srovnávána s kontrolní skupinou, které je očkována placebem (zcela neúčinnou látkou) nebo jinou kontrolní vakcínou, jejíž účinky jsou známy a která je registrována. Klinické studie jsou prováděny podle velmi přesně stanoveného rozsáhlého protokolu, který musí být schválen regulačními autoritami, tedy v České republice kromě EMA ještě Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) a etickými komisemi. Protokol i jeho realizace v klinické studii musí být prováděny v souladu se zásadami Dobré klinické praxe (Good Clinical Practice – GCP), které jsou zákonnou normou a jejich porušování trestným činem. Velmi přísná kontrola a zákonné normy zajišťují nejvyšší možné vědecké i etické standardy klinických studií. Vysoce kvalifikovaní vědci, lékaři a další odborníci regulačních autorit kromě posouzení dat o bezpečnosti, imunitní odpovědi a účinnosti zjištěných v klinických studiích pečlivě posuzují i výsledky dalších studií zabývajících se fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi vakcíny a způsobem jejich výroby. Regulační autority zajišťují bezpečnost, potenci, čistotu, účinnost i konzistenci výroby vakcín. Regulační autority provádějí také inspekce výroby vakcín a kontrolují, zda probíhá podle zásad Dobré výrobní praxe (Good Manufacturing Practice – GMP) a zda jsou dodržovány striktní výrobní postupy. Vakcíny jsou vyráběny ve várkách, kterým se říká šarže a výrobce je povinen testovat každou šarži na bezpečnost, čistotu a potenci. Žádná šarže nesmí být distribuována před uvolněním regulační autoritou.
Všechna data posuzovaná regulačními autoritami musí prokázat, že prospěch vakcíny významně převyšuje potenciální rizika pro skupinu obyvatel, pro kterou je vakcína určena a má být schválena. Pouze v případě, že je tato podmínka splněna, je regulačními autoritami vakcína registrována a tím povoleno její používání. Pokud se v kterékoli fázi vývoje očkovací látky zjistí jakékoli vážné bezpečnostní problémy, je další vývoj zastaven.
Po schválení vakcíny a jejího uvedení na trh se bezpečnost pečlivě sleduje v tzv. postlicenčních studiích, které mají odhalit velmi vzácné vedlejší účinky nezachytitelné klinickými studiemi (označují se také jako fáze 4). Toto sledování je důležité k trvalému zajištění zásadního předpokladu pro používání vakcíny, tedy významně vyšší prospěch v porovnání s potenciálním rizikem. Ani rozsáhlé klinické studie s desítkami tisíc očkovaných nemohou odhalit velmi vzácné vedlejší účinky, vyskytující se například u jednoho očkovaného ze 100 tisíc nebo ještě méně často. Pro zachycení takto vzácných vedlejších účinků je nutné sledovat miliony očkovaných (což v klinických studiích není možné). V postlicenčních studiích jsou také sledovány vedlejší účinky u specifických skupin, které nebývají dostatečně zastoupeny v klinických studiích a které mohou být zvýšeně ohroženy nežádoucími reakcemi (například těhotné ženy, nedonošené děti, pacienti s chronickými onemocněními a jiné specifické skupiny obyvatel). Zjištění bezpečnostních rizik v této fázi vede též k přehodnocení poměru prospěch/riziko a případně změnu doporučení či úplné zastavení používání vakcíny.
Je vyvinuto několik způsobů posuzování bezpečnosti očkovacích látek. Systémem Brighton Collaboration (www.brightoncollaboration.org) stanovuje standardní metodiku a definice pro posuzování nežádoucích reakcí po vakcinaci. Bez podobných standardů by bylo velmi obtížné srovnávat údaje získané z jednotlivých studií.
Některé země mají vytvořené systémy pro sledování vedlejších účinků očkování. Nejrozsáhlejší sledovací systémy jsou zavedeny v USA. Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS) je celoamerický systém používaný vědci FDA a Center pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention – CDC) ke sběru všech nežádoucích reakcí po očkování, které s vakcínou mohou, ale nemusí souviset. Do tohoto systému může nežádoucí reakci nahlásit kdokoli: zdravotník, výrobce vakcíny, očkovaný, rodič nebo jiný příbuzný očkovaného. Všechna hlášení závažných nežádoucích reakcí jsou každodenně vyhodnocována odborníky. Systém poskytuje FDA a CDC signály možných nežádoucích účinků, které by mohly, ale nemusí být v příčinné souvislosti s vakcínou. Signály jsou pak velmi pečlivě posuzovány a sledovány dalšímu studiemi. Vaccine Safety Datalink (VSD) je systém, ve kterém se zjišťuje, zda nežádoucí reakce skutečně souvisí s vakcinací. VSD je síť organizací řízené péče napříč Spojenými státy, jejichž celkový počet obyvatel je 9,8 milionů, tedy přibližně odpovídá počtu obyvatel České republiky. Tento systém je používán 2 způsoby. Zjišťuje z lékařských záznamů obyvatel, zda se nežádoucí reakce v minulosti objevila častěji u lidí, kteří byli očkováni určitou vakcínou. Současně se sleduje v reálném čase systémem Rapid Cycle Analysis (RCA), zda je frekvence určité nežádoucí reakce zvýšená u očkovaných lidí. K zjištění skutečné souvislosti nežádoucí reakce s vakcinací je nutné znát, u kolika očkovaných došlo k dané nežádoucí reakci, u kolika neočkovaných došlo ke stejné reakci a kolik bylo očkovaných, u kterých k reakci nedošlo. VSD umožňuje co nejrychlejší zjištění vzácných vedlejších účinků očkování.
V České republice sbírá hlášení nežádoucích účinků léčiv (včetně vakcín) Státní ústav pro kontrolu léčiv. Tento hlásící systém může být analogií amerického VAERS systému. Nežádoucí reakce sem hlásí kdokoli, tedy zdravotník, očkovaný nebo jeho příbuzný nebo výrobce. Systém nemá ale schopnost zjistit souvislost reakce s vakcinací, protože jsou sbírány pouze nežádoucí reakce u očkovaných, ale není v něm známo, kolik bylo očkovaných bez dané reakce a kolik neočkovaných mělo danou reakci.