(přeloženo podle materiálu Světové zdravotnické organizace)
Seznam šesti častých pověr byl původně vytvořen Centrem pro kontrolu nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) ve Spojených státech pro praktické dětské lékaře, kteří očkují děti. Tato verze je vhodnou informací jak pro očkující zdravotnický personál, tak pro rodiče. V dnešní době moderní komunikace se zdravotnický personál setkává s pacienty, kteří mají proti očkování pro ně nebo pro jejich děti výhrady. Může být mnoho důvod pro strach nebo odmítání očkování. Někteří považují povinné očkování za vměšování vlády do věcí, které by podle nich měly být jejich osobní volbou. Někteří lidé mají náboženské nebo filosofické důvody. Někdo pochybuje o bezpečnosti nebo účinnosti očkovacích látek nebo se domnívá, že očkované nemoci nepředstavují významné zdravotní riziko.
Všichni očkující zdravotničtí pracovníci by měli naslouchat a snažit se porozumět obavám, strachu a domněnkám o očkování a vzít je v úvahu při nabízení očkování. Toto úsilí nejen posílí vazbu důvěry mezi personálem a pacientem, ale též pomůže najít nejvhodnější argument, jak pacienta přesvědčit o vhodnosti očkování.
Tyto stránky popisují šest běžných pověr o očkování, které jsou často citovány rodiči, kteří o očkování váhají. Pokud může personál reagovat přesnými argumenty, potom můžeme rodičům rozptýlit starosti a též je snad odradit od přijmutí protiočkovacích „faktů“. Cílem poskytovatelů zdravotní péče není vnutit rodičům očkování, ale poskytnout jim přesnou informaci, na jejímž základě se pak mohou rozhodnout.
Pověry
1)„Nemoci začaly mizet již před zahájením očkování zlepšením hygienických podmínek „.
2)„Většina lidí, kteří onemocní, byla proti této nemoci očkována „.
3)„Existují „horké šarže“ vakcín s větším množstvím nežádoucích účinků a úmrtí. Rodiče by měli tyto šarže najít a nedovolit, aby jimi byli jejich děti očkovány“. (Tato pověra u nás není rozšířena a proto ji dále neuvádím).
4)„Vakcíny mají mnoho škodlivých nežádoucích účinků, způsobují nemoci a dokonce úmrtí – nehledě na dlouhodobé účinky, o kterých ještě ani nevíme „.
5)„Nemoci, proti kterým se dá očkováním chránit byly z mé země vymíceny a proto není nutné, aby moje dítě bylo proti nim očkováno“.
6)„Současné očkování dítěte proti různým nemocím zvyšuje riziko nežádoucích účinků a může přetížit imunní systém“
WHO (Světová zdravotnická organizace) je vděčná povolení CDC Atlanta za možnost rozšiřovat
„Šest běžných pověr o očkování „.
„Nemoci začaly mizet ještě před začátkem očkování zlepšením hygienických podmínek“
Podobná prohlášení se velmi často vyskytují v protiočkovací literatuře. Jejich zjevným zájmem je přesvědčit, že očkování není potřebné. Zlepšení socioekonomických podmínek mělo bezesporu nepřímý vliv na nemoci. Lepší výživa, neřkuli vývoj antibiotik a dalších léčebných metod, zvýšilo přežívání nemocných, méně přelidněné životní podmínky snížily přenos nemocí a snížená porodnost snížila počet náchylných (neimunních) kontaktů v domácnosti. Ale pohled na skutečnou incidenci (výskyt) nemocí během let nás nemůže nechat na pochybách, jak významný přímý účinek měly vakcíny, dokonce v dnešní moderní době.
Například, i před očkováním výskyt spalniček kolísal během let, ale ke skutečnému trvalému poklesu došlo až se zavedením rozsáhlého očkování v roce 1963 (USA, podobný vývoj i u nás, před zahájením očkování v ČR desítky tisíc případů ročně, v současné době ojedinělé případy). U všech ostatních očkovaných nemocí kromě hepatitis (žloutenky) B došlo po zahájení očkování k obdobně prudkému poklesu výskytu. Pokles výskytu hepatitis B není tak prudký, protože děti v dnešní době rutinně očkované se dostanou do rizikového období až v dorostovém věku. (V USA se očekává zpoždění poklesu výskytu až 15 let, u nás se povinně očkuje od roku 2001, ale kromě kojenců se ještě ve 12 letech očkují děti dříve neočkované, takže pokles výskytu hepatitis B je možné u nás očekávat dříve – prvním očkovaným dětem je dnes, v roce 2005, 16 let. )
Očkování proti Haemophilus influenzae typ b (Hib) je dalším dobrým příkladem. Máme věřit tomu, že zlepšení hygienických podmínek způsobilo pokles výskytu každé očkované nemoci právě v době, kdy bylo zahájeno očkování ? Hygienické podmínky nejsou dnes lepší, než byly v roce 1990, proto je velmi těžké připisovat praktické vymizení onemocnění způsobené Hib u dětí v zemích, ve kterých bylo zavedeno povinné očkování, čemukoli jinému, než je právě očkování. (V USA bylo očkování zahájeno v roce 1993 a výskyt nemoci se snížil o 93 %, z 20000 na 1400 za rok. U nás bylo rutinní očkování zavedeno v roce 2001).
Nakonec se můžeme podívat na několik rozvinutých zemí, které dovolily, aby jejich proočkovanost poklesla. Tři země – Velká Británie, Švédsko a Japonsko – z obav z vakcíny přestaly používat očkování proti pertusi (černému kašli). Důsledek byl dramatický a okamžitý. Ve Velké Británii byla pozastavení očkování v roce 1974 následováno epidemií s více než 100000 případy černého kašle a 38 úmrtími v roce 1978. Zhruba ve stejné době klesla proočkovanost v Japonsku ze 70 na 20-40% a výskyt onemocnění se zvýšil z 393 případů a 0 úmrtí v roce 1974 na 13 000 případů a 41 úmrtí v roce 1979. Ve Švédsku vzrostla roční incidence (počet onemocnění na 100 000 dětí) černého kašle u dětí 0-6 let ze 700 v roce 1981 na 3200 v roce 1985.
Z těchto zkušeností jasně vyplývá, že nejen že by bez očkování nemoci nemizely, ale pokud bychom přestali očkovat, tak by se znova vrátily. V nedávnějším zájmu byla velké epidemie záškrtu v bývalém Sovětském svazu v 90. letech 20. století, kde nízká proočkovanost u dětí a nedostatečné přeočkování u dospělých vedly k vzrůstu výskytu z 839 případů v roce 1989 na téměř 50 000 případů a 1700 úmrtí v roce 1994. Došlo též nejméně ke 20 importovaným případům v Evropě a ke 2 případům u občanů Spojených států, kteří před tím pracovali v bývalém Sovětském svazu.
„Většina lidí, kteří onemocní, byli očkováni „
Toto je další argument, který se často vyskytuje v protiočkovací literatuře a který naznačuje, že očkování není účinné. Je pravdou, že během epidemie je často mezi nemocnými více očkovaných než neočkovaných – dokonce i u nemocí, jako jsou spalničky, u kterých je účinnost očkování 98%.
Tento zjevný paradox se dá jednoduše vysvětlit 2 faktory. Zaprvé, žádné očkování není 100% účinné. Aby bylo očkování bezpečnější než onemocnění, bakterie nebo viry jsou usmrceny nebo oslabeny (atenuovány). Z důvodů individuálního imunního systému nedojde u všech očkovaných osob k rozvoji imunity. Většina rutinních dětských očkování je účinná u 85-95% očkovaných. Za druhé, v takových zemích jako USA (a ČR) počet očkovaných řádově převyšuje počet neočkovaných.
Příklad: „na střední škole je 1000 studentů, žádný z nich neměl spalničky. Všichni kromě 5 studentů byli 2x očkováni proti spalničkám a jsou tudíž plně imunizováni. Všichni studenti se dostanou do kontaktu se spalničkami a všichni náchylní (neimunní) jedinci se infikují. Samozřejmě se infikuje všech 5 neočkovaných jedinců. Ze zbylých 995 studentů musíme počítat s tím, že u některých nebyla vakcína účinná. Účinnost 2 dávek vakcíny dosahuje až >99%. Ve škole onemocnělo 7 z těchto 995, to znamená 0,7%. Celkem je tedy 12 nemocných, 5 neočkovaných (100%) a 7 očkovaných (0,7%). Většina onemocnění je tedy u očkovaných jedinců. Jak je vidět, toto nedokazuje, že očkování nebylo účinné, ale jen že většina studentů byla očkována, takže očkovaných studentů, u kterých očkování nefungovalo bylo více než neočkovaných studentů. Očkování většinu studentů ochránilo (99,3%), kdyby nebyl nikdo očkován, došlo by pravděpodobně k 1000 případům spalniček.
„Vakcíny mají mnoho škodlivých nežádoucích účinků, způsobují nemoci a dokonce úmrtí – nehledě na dlouhodobé účinky, o kterých ještě ani nevíme „.
Vakcíny jsou ve skutečnosti velmi bezpečné, přes opačné proklamace mnoha protiočkovacích publikací. Většina nežádoucích účinků očkovacích látek je mírná a přechodná, např. bolest paže nebo zvýšený teplota. Ty lze většinou lehce zvládnout paracetamolem (Paralen) po očkování. Závažnější nežádoucí účinky jsou vzácné (řádově 1 z tisíce až 1 k milionům dávek) a některé jsou tak výjimečné, že jejich riziko nelze ani přesně posoudit. Stejně tak riziko úmrtí po očkování nelze statisticky zhodnotit, protože jich bylo velmi málo. Pokud někdy dojde po očkování k úmrtí, je to způsobeno nejčastěji chybou personálu (chybné podání jiné látky než je vakcína) a ne vlastní očkovací látkou.
Diphtheria-tetanus-pertussis (DTP, záškrt-tetanus-černý kašel) vakcína a syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS)
Jedním z obtížně vyvratitelných mýtů je, že DTP vakcína způsobuje SIDS. Tato pověra vychází z faktu, že významná část dětí, které umřou na SIDS byla v nedávné době očkována DTP. Na první pohled se to nabízí jako logické spojení. Nicméně tato logika je mylná, stejně tak by se mohlo říci, že konzumace chleba způsobuje autonehody, protože většina havarujících řidičů jedla v uplynulých 24 hodinách chleba.
Pokud vezmeme do úvahy fakt, že k většině SIDS dochází ve věku, ve kterém se očkují 3 dávky DTP, dá se předpokládat, že očkování DTP bude předcházet značnou část případů SIDS a to čistě náhodně, bez příčinné souvislosti. Jinými slovy, k případům SIDS by došlo, i kdyby nebyla podáno ani 1 očkování. Ve skutečnosti bylo dokonce publikováno několik studií, podle kterých děti nedávno očkované DTP měli nižší pravděpodobnost SIDS.
Dívat se jen na rizika očkování ale nestačí, je nutné srovnávat riziko a benefit. Ani tak nízký výskyt vážných nežádoucích reakcí jako 1 : 1 000 000 by neospravedlnil očkování, pokud by z něho nebyl benefit. Pokud by se neočkovalo, došlo by k mnohem více onemocnění a s nimi k nohem více závažných nežádoucích účinků a úmrtí. Jako příklad poslouží znova očkování DTP. Pokud by v USA nebyly imunizační programy, počet případů černého kašle by se zvýšil 70x a počet úmrtí by se mohl zvýšit 4x. Srovnáním rizika nemoci s rizikem očkování můžeme získat náhled na to, jaký benefit získáváme očkováním našich dětí.
Skutečností je, že dítě má mnohem vyšší pravděpodobnost vážného poškození některou z těchto nemocí než jakoukoli vakcínou. I když i jediné vážné poškození nebo úmrtí způsobené vakcínou je příliš mnoho (je nepřijatelné), je též jasné, že přínos očkování výrazně převyšuje nepatrné riziko a že bez očkování by došlo k mnohem mnohem více poškozením a úmrtím. Ve skutečnosti mít tak účinný nástroj k prevenci nemocí a nepoužít jej by bylo nehorázností.
| Nemoc | Očkování |
|---|---|
| Spalničky | MMR (zarděnky-spalničky-příušnice) |
| Zápal plic: 1 z 20 | Encephalitis nebo těžká alergická reakce: 1 z 1 milionu |
| Encephalitis (zánět mozku): 1 z 2 000 | |
| Úmrtí: 1 z 3 000 v rozvinutých zemích, až 1 z 5 během epidemie v rozvojových zemích | |
| Příušnice | |
| Encephalitis: 1 z 300 | |
| Zarděnky | |
| Vrozený zarděnkový syndrom: 1 ze 4 (pokud žena onemocní na začátku těhotenství) | |
| Záškrt | DTP (záškrt-tetanus-černý kašel) |
| Úmrtí: 1 z 20 | Nepřetržitý pláč s úplným uzdravením: 1 ze 100 |
| Tetanus | Křeče nebo šok, s úplným uzdravením 1 z 1 750 |
| Úmrtí: 25-70 ze 100 celkově. 10-20 ze 100 při dobré intenzivní péči
|
Akutní encephalopatie (porucha mozku): 0-10 z 1 000 000 |
| Černý kašel | Úmrtí: žádné prokázané |
|
Zápal plic: 1 z 8 |
|
| Encephalitis: 1 z 20 | |
| Úmrtí: 1 z 200 |
„Vakcínami preventibilní nemoci byly v mé zemi prakticky vymíceny, takže není potřeba mé dítě očkovat“
Je pravdou, že očkování umožnilo v mnoha zemích snížit výskyt vakcínami-preventibilních nemocí na velmi nízká čísla. Nicméně některé z nich jsou stále dosti rozšířené – dokonce epidemické – v jiných částech světa. Cestovatelé mohou nevědomě přivézt tyto nemoci do kterékoli země a pokud by společnost nebyla chráněna očkováním, tyto nemoci by se mohly mezi obyvatelstvem velmi rychle šířit a způsobit epidemie. Současně z těch relativně pár případů, které se mohou v dané zemi v současnosti vyskytovat, se mohou velmi rychle stát desítky nebo stovky tisíc případů bez ochrany dané očkováním. Proto bychom stále měli být očkováni, a to ze 2 důvodů. Prvním z nich je ochrana sama sebe. I když si myslíme, že pravděpodobnost, že se danou nemocí nakazíme je malá, nemoc stále existuje a může nakazit kohokoli, kdo není chráněn. Druhým je ochrana našeho okolí. Existuje malý počet lidí, kteří nemohou být očkováni (např. pro těžkou alergii na některou složku vakcíny) a malý počet lidí na očkování nereaguje (není očkováním chráněn). Tito lidé jsou stále náchylní k danému onemocnění a jejich jedinou nadějí na ochranu je, že jsou imunní (nemohou se nakazit) lidé okolo nich a nemohou na ně onemocnění přenést. Úspěšný očkovací program, stejně jako úspěšná společnost, záleží na kooperaci každého jedince k zajištění dobra pro všechny. Považovali bychom za neodpovědného řidiče, který ignoruje všechna pravidla bezpečného provozu v domněnce, že ostatní řidiči budou dávat pozor za něho. Stejně tak bychom neměli spoléhat na lidi v našem okolí, že budou bránit šíření nemocí, my také bychom měli dělat vše co můžeme.
„Podání mnohočetného očkování proti různým nemocím najednou zvyšuje riziko škodlivých vedlejších účinků a může přetížit náš imunní systém „
Děti jsou každodenně vystaveny mnoha cizím antigenům. Pojídání potravy zavádí do těla nové bakterie a mnoho bakterií žije v ústech a v nose, čímž vystavuje imunní systém stále více antigenům. (Antigen je cizí látka, proti které naše tělo vytváří imunní – obrannou reakci). Virová infekce horních cest dýchacích (běžné nachlazení) vystavuje dítě 4-10 antigenům a jedna „angina“ 25-50 antigenům. Podle hlášení Institute of Medicine (Lékařského institutu) Spojených států s názvem „Adverse events Associated with childhood vaccines“ (Nežádoucí příhody sdružené s dětskými vakcínami) z roku 1994 „Ve světle těchto přirozených událostí se zdá nepravděpodobné, že počet jednotlivých antigenů obsažených v dětských vakcínách…by znamenal znatelnou přidanou zátěž na imunní systém která by byla imunosupresivní (imunitu potlačující).“ Ve skutečnosti dostupná vědecká data ukazují, že současné očkování mnoha vakcín nemá žádné nežádoucí účinky na imunní systém zdravého dítěte. Byla provedena řada studií ke zjištění účinku současného podávání různých kombinací očkovacích látek. Tyto studie prokázaly, že doporučená očkování jsou stejně účinná v kombinaci jako jednotlivě a že kombinace nezvyšují riziko nežádoucích vedlejších účinků. Předmětem výzkumu jsou způsoby kombinace více antigenů do jedné injekce (např. kombinování trojvakcíny zarděnky-spalničky-příušnice s očkováním proti planým neštovicím). To poskytne všechny výhody jednotlivých vakcín, ale bude vyžadovat méně injekcí.
Existuje několik praktických faktorů pro podání několika očkování při jedné návštěvě lékaře. Za prvé chceme očkovat děti co nejdříve, abychom je ochránili během nejzranitelnějších prvních měsíců jejich života. To všeobecně znamená podávání inaktivovaných očkovacích látek od 2 měsíců a živých očkovacích látek ve 12 měsících. Proto spadají do stejného období různé dávky očkovacích látek. Za druhé, podání několika vakcín najednou bude znamenat méně návštěv lékaře kvůli očkování, což ušetří rodičům čas i peníze a může být pro dítě méně traumatizující. V zemích, kde je pravděpodobnost omezeného kontaktu se zdravotnickým systémem je zde další výhoda, že nevynecháme jedinou příležitost k dokončení doporučených očkování pro dítě.