Zdravotní doporučení pro cestování dětí do zahraničí

Zdravotní pojištění

Cestovatel případně rodič by měl sobě a případně dítěti zajistit patřičné zdravotní pojištění a přesně vědět, co toto pojištění pokrývá a jak se zachovat v případě pojistné události (onemocnění či úrazu).

Ačkoliv cestovatelé se často obávají různých tropických nemocí, nejpravděpodobnější příčinou závažného poškození zdraví či ohrožení života při cestování jsou úrazy, především autonehody a také již známé chronické onemocnění cestovatele, které se může během putování zhoršit (např. srdeční nemoci při vedru, velké fyzické námaze apod.) I z infekčních onemocnění je mnohem pravděpodobnější, že cestovatel získá chřipku nebo plané neštovice, než že získá tyfus nebo žlutou zimnici.

Chronická onemocnění

Cestovatel či rodič dítěte s chronickým onemocněním by měl mít s sebou na cestu stručnou zprávu o zdravotním stavu v patřičném jazyce. Při chronickém užívání léků je třeba se těmito léky vybavit na celou dobu pobytu. O konkrétních rizicích jednotlivých onemocnění je třeba se poradit s ošetřujícím lékařem.

Cestovní lékárna

Možné léky do cestovní lékárničky:

1)antimikrobiální léky

  • a)na průjem antibiotika ciprofloxacin (Ciprobay, Ciprinol, Ciplox, Cifloxinal, Ciprofloxacin, Ciphin) nebo norfloxacin (Gyrablock, Nolicin) nebo azitromycin (Sumamed, Azitromycin, Azitrox), na střevní parazity (améba, Giardia) metronidazol (Entizol)
  • b)na kožní infekce amoxicilin/klavulanát (Augmentin, Amoksiklav, Megamox, Curam)
  • c)antimalarika po individuálním posouzení rizika
  • d)léky na průjmy – loperamid (Imodium), zvážit perorální rehydratační roztok (zejména při cestování malých dětí)
  • 2)kožní léky (masti, krémy)
    • 1)antimykotický (protiplísňový) krém, např. clotrimazol (Clotrimazol, Candimax, Candibene)
    • 2)antibiotická mast – mupirocin (Bactroban) – na hnisavá kožní onemocnění
    • 3)kortikosteroidní krém, mast. (např. Hydrocortison 1% mast) na alergické a svědící vyrážky

 

3)antihistaminika (na alergické projevy, svědění, vyrážky) např. cetirizin (Zyrtec, Zoda, Cetirizin, Cerex, Analergin, Alerid), na noc bisulepin (Dithiaden)
4)léky protizánětlivé a proti horečce – paracetamol, ibuprofen, jen pro dospělé i aspirin
5)vybavení pro první pomoc, např. nůžky, pinzeta, zavírací špendlík, gáza, teploměr, sterilní jehly a stříkačky
6)iodové tablety na purifikaci vody (nesmí těhotné a při nemocech štítné žlázy
7)léky běžně používané cestovatelem (např. proti migréně apod.)
8)repelent obsahující DEET (nabídka účinných repeltnů je např. zde: http://www.repelentpredator.cz/repelenty/1)
9)krémy na opalování

Bezpečnost

Poranění a autonehody jsou nečastějšími příčinami vážného poškození a ztráty života při cestování. Při jízdě autem musí být každý řádně připoután, děti mají být v autosedačce pokud je to možné, nejlépe na zadním sedadle. Při cestování do odlehlých oblastí je třeba se vyhnout toulavým psům (riziko vztekliny), hlodovacům (mor) a jedovatým živočichům (kousnutí kojence hadem nebo štírem pro něho může být smrtelné). Plavání, skákání nebo potápění ve znečištěné vodě může skončit závažným poraněním a zvyšuje riziko infekcí.

Ochrana před infekcemi

Infekční nemoci při cestování mají 3 možné způsoby přenosu: infekce z potravy, infekce přenášené hmyzem a infekce přenášené člověkem nebo jehlou nebo krví.

Nejčastějšími infekcemi, kteří si Evropané ze svých cest přivezou, jsou malarie a cestovatelské průjmy (podrobněji u jednotlivých onemocnění).

Cestovatelský průjem vzniká po požití kontaminovaných potravin nebo vody. Nejbezpečnější je převařená voda, horké nápoje z převařené vody a lahvové nebo plechovkové sycené nápoje. Neměl by se používat led a voda z kohoutku by se neměla používat ani na čištění zubů. Nejlepší způsob desinfekce vody je její vaření po dobu jedné minuty. Neoloupané ovoce, syrová zelenina, nepasterizované mléko a mléčné produkty (např. sýry) a nedovařené maso nebo ryba mohou být kontaminované a je třeba se jim vyhnout. Základní pravidlem pro stravování v rozvojových zemích je „uvařit, oloupat nebo na to zapomenout“. Ryby, zejména korálové, jsou obzvláště problematické, protože mohou obsahovat jedy. U malých dětí je vhodné kojení, zejména u kojenců do 6 měsíců.

Existuje řada infekčních onemocnění přenášených komáry. Mezi nejznámější patří málarie a žlutá zimnice, které přenáší komáři aktivní během noci, ale některé jiné nemoci jsou přenosné i komáry aktivními během denních hodin. Komářímu bodnutí je možné se vyhnout omezením rizikových aktivit, od setmění do úsvitu zůstávat v chráněných místnostech, vhodným oblečením a používáním repetent obsahujících permethrin nebo N,N-diethyl-M-toluamide (DEET). U malých dětí může velmi vzácně dojít při vysokých koncentracích DEET k poškození mozku. Toto riziko se minimalizuje používáním koncentrace do 30% a vyvarováním se příliš častého opakovaného použití. Riziko pobodání hmyzem též snižují moskytiéry, zejména po impregnaci permethrinem.

Třetí nejčastější dovozenou infekcí (po malarii a průjmu) je horečka dengue (3,5% imporovaných nemocí do Evropy). Zvyšuje se též přenos chikungunya horečky, pobodání hmyzem a případy vyžadující profylaxi proti vzteklině (pokousání psy, kočkami a primáty).

Mnoha infekcím přenosných na děti při cestování kontaktem s jinými jedinci lze zabránit rutinním dětským očkováním. Mezi ostatní nemoci přenosné kontaktem s jinými lidmi patří infekce dýchacích cest, trávicích cest, jater a pohlavně přenosné choroby včetně AIDS. Mnoho těchto infekcí je v rozvojích zemích více rozšířeno než v České republice. Pohlavní styk a kontakt s injekční jehlou nebo krví (včetně tetování nebo piercingu) s sebou nese významné riziko HIV a infekčních zánětů jater („žloutenky“). V mnoha rozvojových zemích se nevyšetřuje krev dárců na HIV a jiné infekční choroby. Proto může být někdy vhodné před cestou zjistit krevní skupinu a stanovit potenciální dárce z cestující skupiny v případě urgentní situace.

 

 

Očkování

Nejméně 4-6 týdnů před cestou je vhodné konzultovat lékaře o vhodných očkováních pro cestování. Všechny děti by měly být před cestou doočkovány podle platného rutinního očkovacího kalendáře, v některých případech je možné před cestou toto očkování urychlit k zjištění maximální ochrany pro cestující děti.

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna

Všechny děti v České republice by proti těmto onemocněním měly být řádně očkované. Pro všechny dospělé cestovatele doporučujeme před cestou 1 dávku 3-vakcíny proti tetanu, záškrtu a černému kašli (Boostrix nebo Adacel), při cestě do některých zemí (Pakistán, Afganistán, Nigérie) v kombinaci se složkou proti dětské obrně (Boostrix-polio nebo Adacel-polio).

Zarděnky, spalničky a příušnice

Děti jsou v České republice očkované. Všichni cestovatelé by měli vědět, že tato onemocnění prodělali (pravděpodobné u příušnic, možné u zarděnek) nebo že jsou řádně (2 dávkami) očkováni (velmi pravděpodobné u spalniček, možné u zarděnek a příušnic dle věku). Pokud tuto jistotu nemají, měli by se před cestou očkovat alespoň 1 dávkou kombinované vakcíny (MMR, Priorix).

Plané neštovice

Doporučujeme vakcínu proti planým neštovicím všem cestovatelům (od 12 měsíců věku), kteří neprodělali plané neštovice, nebyly očkováni nebo nemají pozitivní protilátky, aby se před cestou očkovali.

Hepatitis („žloutenka“) B

je velmi rozšířená ve východní a jihovýchodní Asii, subsaharské Africe a pacifické oblasti. V dnešní době se v České republice proti HBV děti rutinně očkují, ale pro neočkované (adolescenty a dospělé) může být toto očkování před cestou vhodné. K infekci dochází transfuzí krve, kontaktem s nesterilní jehlou, těsným kontaktem s místními dětmi s otevřenými kožními ranami a pohlavním stykem. Expozice je pravděpodobnější u cestovatelů do endemických oblastí na delší dobu. Doporučujeme všem dospělým, kteří nebyli proti hepatitidě B očkováni. Děti jsou proti hepatitidě B očkovány v rutinním očkovacím kalendáři.

Vakcínu je možné kombinovat s vakcínou proti hepatitidě B (Twinrix).

Hepatitis A („žloutenka“) A

Hepatitis A virus se vyskytuje ve většině zemí světa a cestovatelé jsou ohroženi, i když se pohybují jen v turistických oblastech. K infekci většinou dochází požitím kontaminovaných plodů moře, neumyté zeleniny nebo ovoce nebo jídla připraveného nosičem tohoto viru. U dětí infekce často proběhne bez příznaků, ale mohou ji přenést na starší děti a dospělé, u kterých může dojít k typickému postižení jater. Očkování nebo podání protilátek se doporučuje pro cestování do všech rozvojových zemí a pravděpodobně by se mělo zvážit při jakémkoli cestování, protože jen v málo oblastech je nulové riziko.

Doporučujeme vakcínu proti hepatitdě A všem dětem i dospělým cestujícím do zahraničí.

Vakcínu je možné kombinovat s vakcínou proti hepatitidě A (Twinrix).

Chřipka

Riziko závisí na ročním období, místě a kontaktu s osobami z jiných zemí. V tropech je možné onemocnět chřipkou po celý rok. V mírných pásmech jižní polokole je nejvyšší aktivita od dubna do září, na severní polokouli od listopadu do března.

Doporučujeme všem bez ohledu na cestování do zahraničí.

Meningokok

způsobuje epidemie nejvíce v subsaharské Africe, méně často i v Indii nebo Saudské Arabii. Pro některé cestovatele může být očkování proti této bakterii vhodné. Doporučujeme individuálně po posouzení rizika.

Vzteklina

Riziko vztekliny je nejvyšší v zemích, ve kterých není kontrolována vzteklina u psů. Největší riziko mívají děti, protože bývají často pokousány v obličeji. Očkování by mělo být zvažováno při cestování do endemické oblasti na déle než 1 měsíc a do oblastí, kde rychlé očkování po pokousání pravděpodobně nebude dostupné. Pokousání zvířetem v endemické oblasti je vyžaduje urgentní ošetření v zařízení, které je schopno podat očkovací látku. Pokud je to možné, zvíře by mělo být 10 dní pozorováno na příznaky vztekliny. Očkování po pokousání se doporučuje i pro jedince očkované před cestou.

Vakcínu proti vzteklině doporučujeme individuálně po posouzení rizika.

Cholera

Riziko cholery je velmi nízké a očkování se většinou nedoporučuje.

Tuberkulosa

Riziko získání tbc při cestovní je nízké. Před dlouhodobým pobytem může být vhodné provedení tuberkulinového kožního testu a znovu pak po návratu.

Typhoid (tyfus)

je častý v mnoha rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Očkování se doporučuje při cestě na Indický subkontinent a pro cestovatele do endemických oblastí s vysokým rizikem infekce: cestování na více než 4 týdny, pobyt u přátel nebo příbuzných v rozvojových zemích. Očkování by mělo být hodně silně zvažováno u dětí cestujících do endemických oblastí, zejména při pravděpodobnosti expozice kontaminovaným potravinám a vodě.

Vakcínu doporučujeme individuálně po posouzení rizika.

Vakcína poskytuje ochranu asi 70% očkovaných na 2-3 roky.

Žlutá zimnice

je virová infekce přenášená komáry. Vyskytuje se v tropických oblastech Jižní Ameriky a v Africe, nejvíce v Nigérii a v Peru. Očkování je indikováno pro všechny nad 9 měsíců věku cestující do endemické oblasti.

Vakcínu doporučujeme individuálně po posouzení rizika.

Japonská encefalitida

Riziko získání této infekce je velmi nízké a vakcína se doporučuje výjimečně po zvážení individuálního rizika.

Cestovatelský průjem

otravuje až 40% cestovatelů. Vyšší riziko průjmu, těžšího a delšího průběhu je u malých dětí do 3 let věku. K infekci většinou dojde požitím fekálně kontaminovaných potravin nebo vody. Průjem může být způsoben celou řadou různých mikroorganismů. Mezi nejrizikovější oblasti (průjem ve 25-50%) patří rozvojové země latinské Ameriky, Afriky, Střední Východ a Asie. Střední riziko je ve Středomoří, Číně a Izraeli, nejnižší riziko v Severní Americe, severní Evropě, Austrálii a na Novém Zélandě. Riziko se výrazně snižuje pečlivým výběrem a přípravou potravy a vody. Chemoprofylaktické léky se pro děti nedoporučují.

Největším rizikem průjmu pro malé dítě je ztráta tekutin. Rodiče by měly poznat příznaky nedostatku tekutin a orální rehydratační roztok by měl být součástí každé cestovní lékárničky. Roztok by měl být připraven z převařené nebo lahvové vody a podáván dítěti v malých častých dávkách dle tolerance. Léky jako Imodium nebo Reasec by neměly být u malých dětí používány. Imodium je možno použít u dětí nad 8 let věku, pokud nemají horečku nebo krvavé stolice.

O samoléčbě průjmu antibiotiky je vhodné se před cestou poradit s lékařem. U kojenců a malých dětí by se měla léčba zahajovat až po konzultaci lékaře, zejména při těžkém průběhu onemocnění, při trvání déle než 3 dny, při krvavé stolici, třesavce, zvracení, dehydrataci.

Malarie

Malarie je nejčastější infekcí, pro kterou musí Evropané po návratu z cest vyhledat lékařskou péči. Na celkovém poštu infekcí cestovatelů se podílí 6%. Ačkoli celosvětový výskyt malarie klesá, počet případů importovaných do Evropy se zvyšuje.

Malarie je infekce způsobená parazity rodu Plasmodium a patří k důležité příčině úmrtí v mnoha rozvojových zemích. Pro cestovatele do malarických oblastí je důležitou součástí prevence malárie vyhýbání se komárům a bariérová ochrana. Komáři přenášející malárii bodají v době od soumraku do svítání. Cestovatelé by měli v této době zůstavat v chráněných oblastech, nosit oblečení pokrývající celé tělo, spát pod moskytiérou (nejlépe impregnovanou permethrinem) a používat repelenty obsahující DEET. Děti by se neměly brát na výlety s večerní nebo noční expozicí ve venkovských oblastech zemích s chlorochin-rezistentní malárií.

Základní ochranou proti malárii je takzvaná chemoprofylaxe, to znamená preventivní užívání protimalarických léků, ale žádná chemoprofylaxe neposkytuje 100% ochranu. Nejčastěji používanými léky jsou atovaquone-proguanil (Malaron), doxycyklin (Doxybene) a mefloquine (Lariam). Toto jsou výhody a nevýhody jednotlivých léků:

Malaron se nasazuje 1-2 dny před cestou a vysazuje už 7 dní po ukončení cesty. má málo nežádoucích účinků, jeho zásadní nevýhodou je vysoká cena (1 tbl stojí kolem 100 Kč).

Doxybene se nasazuje 1-2 dny také 1-2 dny před cestou, ale musí se užívat ještě 4 týdny po návratu. Je ze všech antimalarických léků nejlevnější a brání rozvoji i jiných infekčních onemocnění (rickettsie, leptospirosis),  což může být výhodou pro cestovatele, kteří plánují hiking, kempování a koupání. Někomu může způsobit nevolnost nebo fotosenzitivitu (kožní reakce při expozici slunci).

Lariam se užívá jen 1x týdně. ale musí nasadit už 2 týdny před cestou a lidé s některými onemocněními ho nesmí brát (epilepsie, poruchy srdečního vedení, některý psychiatrická onemocnění).

Profylaxi antimalariky doporučujeme individuálně po posouzení rizika.

Po návratu

Po delších cestách (déle než 6 měsíců) do rozvojových zemí by po návratu měly všechny děti navštívit lékaře, i když nemají žádné zdravotní potíže.