MUDr. Jarmila Laštůvková, praktický lékař pro děti a dorost
| Pondělí: | Bystré | 07:30 – 12:00 |
| (10:00 – 12:00 objednaní pacienti, prevence) | ||
| Úterý: | Bystré | 07:30 – 10:00 |
| (08:30 – 10:00 objednaní pacienti) | ||
| Trpín | 10:30 – 13:30 | |
| (11:30 – 13:30 objednaní pacienti) | ||
| Bystré | 15:00 – 16:00 | |
| Středa: | Bystré | 07:30 – 12:00 |
| (10:00 – 12:00 objednaní pacienti, prevence) | ||
| Čtvrtek: | Neordinujeme | |
| Pátek: | Bystré | 06:30 – 09:30 |
| Trpín | 10:00 – 12:00 | |
| (11:00 – 12:00 objednaní pacienti) |
Odběry materiálu na laboratoř v Bystrém do 08:45 a v Trpíně do 10:50.
V době nepřítomnosti nebo dočasného přerušení poskytování zdravotních služeb poskytne neodkladnou péči MUDr. Kateřina Bednaříková, praktický lékař pro děti a dorost, Olešnice na Moravě, www.detskeolesnice.cz
Žádáme pacienty, kteří jsou nemocní, aby nevstupovali do čekárny v době prevencí a neohrožovali infekcí pozvané zdravé děti. Budete ošetřeni po dohodě s lékařem v nejbližší možné době.
Dočasná změna ordinační doby viz. DŮLEŽITÉ INFORMACE
Klepněte na informaci, která Vás zajímá:
1) Prevence infekčních onemocnění
Očkování je pravděpodobně největším úspěchem lékařské vědy 20. století. Díky němu se podařilo mnohonásobně snížit výskyt celé řady infekčních onemocnění a některá dokonce v mnoha místech světa úplně vymýtit. Onemocnění pravé neštovice (variola) přestalo díky očkování existovat. Žádné jiné opatření pravděpodobně nezachránilo tolik životů jako právě očkování.
Cílem očkování je ochrana jednotlivce i celé populace před některými infekčními onemocněními. Principem ochrany jednotlivce je podání látky podobné původci onemocnění (inaktivované viry, usmrcené bakterie či jen virové či bakteriální části), která není schopna způsobit onemocnění, ale navozuje v těle obrannou (imunitní) reakci. Při dalším setkání s přirozenou infekcí (bakterií či virem) imunitní systém organismu rychle rozezná původce a zlikviduje jej, ještě než stačí onemocnění vůbec propuknout. Principem ochrany kolektivu je zabránění přenosu infekce očkovaným jedincem.
Žádné očkování nemá 100% účinnost, ale riziko onemocnění danou infekcí se snižuje mnohonásobně. Některá očkování dosahují účinnosti i více než 99% (riziko infekce snižují 100x i více), jiná jsou o něco méně účinná. Pokud jedinec i přes očkování danou infekcí onemocní, její průběh bude pravděpodobně mírnější, než kdyby nebyl očkován.
Každá očkovací látka může mít nežádoucí účinky, u některých jsou dokonce velmi časté, ale téměř vždy jsou nezávažné a význam ochrany očkováním mnohonásobně převyšuje nepohodlí s přechodnými nežádoucími účinky vakcíny. Vážné nežádoucí účinky jsou velmi vzácné. Některé šířící se názory o škodlivosti očkování nejsou založeny na vědeckém základě a jsou pro všeobecné zdraví velmi špatné.
2) Povinné očkování v České republice
Těchto 6 onemocnění je obsaženo v tzv. hexavakcíně. Od 1.1.2018 došlo ke změně očkovacího schématu pro Českou republiku a nyní se podávají 2 dávky vakcíny ve věku 2 a 4 měsíce dítěte a posilovací dávka v 1 roce. (Dříve se používalo schéma 3+1, tedy 3 dávky v 1. půlroce a posilovací dávka po 1 roce věku. U nedonošených dětí se i dnes musí používat schéma 3+1). V 5 letech přeočkovává jen záškrt-tetanus-černý kašel, v 10-11 letech záškrt-tetanus-černý kašel-dětská obrna, proti tetanu se pak přeočkovává po 10 letech celý život. Přeočkování dospělých proti tetanu by mělo být nahrazeno také kombinací tetanus-záškrt-černý kašel.
Očkování proti těmto onemocněním jsou součástí tzv. MMR vakcíny, případně MMRV vakcíny (4. složkou jsou plané neštovice). Očkuje se v 13 měsících, 2. dávka v 5 letech.
Pravidelné povinné očkování proti infekčním nemocem, proti tuberkulose, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Hemophilus influenzae B, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím je prováděno dle očkovacího kalendáře.
Očkování nepovinné provedené na žádost fyzické osoby vybírají rodiče. Jako zdroj informací doporučujeme mimo jiné i odkazy na našich stránkách. Vysvětlíme a doplníme vaše dotazy i v ordinaci.
Očkovací látku si rodiče objednávají, platí dopředu očkovací látku + aplikační poplatek 200 Kč. Očkovací látky jsou dováženy do ordinace každý týden. Po aplikaci očkovací látky pacient čeká 30 minut v čekárně. Po aplikaci dostává doklad pro pojišťovnu o aplikaci a ceně vakcíny na některé očkovací látky pojišťovny přispívají.
Na trhu jsou 2 očkovací látky FSME – immun a Encepur v dětské a dospělé formě, očkovat lze kterýkoliv měsíc v roce, základní očkování 3 dávky, přeočkování poprvé po 3 letech, pak po 5 letech 1 dávkou. Očkování od 1 roku kdykoliv.
Havrix, Vaqta – obě v dětské i dospělé formě, Avaxim – jen v dospělé formě. Potřeba k základnímu očkování 2 dávky, přeočkování není stanoveno. Lze očkovat od roka věku. Twinrix pro děti i dospělé (kombinovaná vakcína proti žloutence A+B, jsou třeba 3 dávky k základnímu očkování).
Varilrix, potřeba k očkování 2 dávky, přeočkování není stanoveno. Lze očkovat od 9 měsíců věku kdykoliv. Očkovací látka je i v kombinaci s očkovací látkou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a jmenuje se Priotix tetra. Lze očkovat od 11 měsíce do 12 let.
Očkovací látky jsou dvě. Proti skupině A,C,W,Y a proti skupině B.
Proti skupině A,C,W,Y je očkovací látka Nimenrix a Menveo. Počet dávek se mění dle věku. Lze očkovat od kojeneckého věku. Přeočkovává se.
Proti skupině B meningokoka je očkovací látka Bexsero a Trumenba. Bexsero lze očkovat od kojeneckého věku, potřeba dávek dle věku, nepřeočkovává se.
Očkování od 6 měsíců věku 1 dávkou, lze očkovat každý rok. Očkuje se většinou od září do listopadu.
Na trhu jsou očkovací látky Synflorix od 6 týdnů do 5 let a Prevenar 13 možno očkovat od 6 týdnů, až do dospělosti. Množství dávek dle věku. Zdravotní pojišťovny hradí velkou část vakcíny pro kojence a seniory od 65 let.
Kapková očkovací látka. Jsou na výběr dvě očkovací látky Rotateq a Rotarix. Rotateq jsou potřeba 3 dávky, Rotarix jsou potřeba 2 dávky. Očkování možné od 6 týdnů věku, třeba ukončit do 8 měsíců.
Na trhu jsou očkovací látky Cervarix, Gardasil, dříve Silgard a Gardasil 9. Lze očkovat muže i ženy od 9 let. Ve věku 13-14 let jsou potřeba 2 dávky po 6 měsících. Na očkování mezi 13 a 14 rokem pojišťovna hradí velkou část vakcíny. Od 15 let věku je třeba 3 dávky k základnímu očkování.
Poznámky:
Pacienti, kteří nemají slezinu ať z důvodů nemoci, nebo úrazu mají být řádně očkováni proti meningokoku, pneumokoku a hemophilu. Pojišťovna hradí.
Lidem cestujícím do exotické ciziny doporučujeme navštívit očkovací centrum kdekoliv v České republice, kde ví co je třeba očkovat do určité země, mohou vydat mezinárodní očkovací průkaz.
Dospělým pacientům, kteří mají mít přeočkování proti tetanu, doporučujeme přeočkování kombinovanou očkovací látkou proti tetanu, záškrtu a černému kašli (pacient si hradí sám)
Zdravotní problém, ke kterému dochází v době po očkování, se označuje jako “nežádoucí příhoda” (angl. termín pro tuto situaci je “adverse event”). Nežádoucí příhoda je cokoli, k čemu došlo v časové souvislosti s očkováním a neznamená to automaticky příčinnou souvislost. Nežádoucí příhodou může být například poranění při autonehodě (které zjevně není způsobeno očkováním) nebo horečka (která naopak očkováním může být způsobena). Nežádoucí příhoda, která je způsobena očkováním, se označuje jako “vedlejší účinek” (angl. “side effect”). Stanovení příčinného vztahu mezi vakcinací a nežádoucí příhodou není vždy jednoduché, zejména v případě vzácných stavů. Tento příčinný vztah se zjišťuje ve stovkách studií, které trvale probíhají.
Vzhledem k tomu, že vakcíny se aplikují většinou zdravým dětem dospělým, v porovnání s jinými léčivy se od nich předpokládá vyšší bezpečnostní standard. Tolerance nežádoucích reakcí preventivně podávaných léčiv (tedy například vakcín nebo antikoncepce) je mnohem nižší než pro léčiva podávaných k léčbě již vniklých onemocnění (např. antibiotik pro léčbu bakteriálních infekcí, inzulinu pro léčbu cukrovky nebo cytostatik pro léčbu zhoubných nádorů). Tato nižší tolerance rizika vakcín vede k potřebě zjišťování mnohem vzácnějších nežádoucích účinků, které by byly tolerovatelné pro jiná léčiva.
Všechny vakcíny dostupné ve vyspělých zemích včetně České republiky splňují nejvyšší standardy bezpečnosti. Bezpečnost vakcíny je nezbytnou podmínkou její registrace a uvedení na trh. Je zjišťována různým typem studií ještě před registrací vakcíny i během jejího rutinního používání. Vývoj každé očkovací látky trvá až desítky let a stojí kolem 1 miliardy amerických dolarů. Začíná studiemi v laboratořích a pokud jsou úspěšné, pokračuje většinou testováním na zvířatech. Po prokázání bezpečnosti pro zvířata vývoj pokračuje v tzv. klinických studiích, tedy testování na lidech. Klinické studie provádějí výrobci, ale jejich výsledky musí být vyhodnoceny nezávislými regulačními autoritami. Regulačními autoritami pro schvalování vakcín je v Evropě Evropská léková agentura (European Medicines Agency – EMA) a v USA Administrace potravin a léků (Food and Drug Administration – FDA).
Klinické studie se dělí na 3 fáze. Fáze 1 je zaměřena na bezpečnost a bývá do ní zařazeno 20-100 zdravých dospělých dobrovolníků (i dětské vakcíny se v klinických studiích začínají testovat na dospělých lidech). V této fázi se zkouší různé dávky vakcíny a vliv velikosti dávky na rozvoj nežádoucích účinků. Už v této fázi se též zjišťuje možná účinnost vakcíny. Do fáze 2 se zařazuje několik set dobrovolníků a v ní se kromě bezpečnosti zjišťuje stupeň imunitní odpovědi na různé dávky vakcíny. Ve fázi 3 jsou očkovány stovky, tisíce a někdy i desítky tisíc dobrovolníků. Bezpečnost, imunitní reakce a případně i účinnost u očkovaných je srovnávána s kontrolní skupinou, které je očkována placebem (zcela neúčinnou látkou) nebo jinou kontrolní vakcínou, jejíž účinky jsou známy a která je registrována. Klinické studie jsou prováděny podle velmi přesně stanoveného rozsáhlého protokolu, který musí být schválen regulačními autoritami, tedy v České republice kromě EMA ještě Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) a etickými komisemi. Protokol i jeho realizace v klinické studii musí být prováděny v souladu se zásadami Dobré klinické praxe (Good Clinical Practice – GCP), které jsou zákonnou normou a jejich porušování trestným činem. Velmi přísná kontrola a zákonné normy zajišťují nejvyšší možné vědecké i etické standardy klinických studií. Vysoce kvalifikovaní vědci, lékaři a další odborníci regulačních autorit kromě posouzení dat o bezpečnosti, imunitní odpovědi a účinnosti zjištěných v klinických studiích pečlivě posuzují i výsledky dalších studií zabývajících se fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi vakcíny a způsobem jejich výroby. Regulační autority zajišťují bezpečnost, potenci, čistotu, účinnost i konzistenci výroby vakcín. Regulační autority provádějí také inspekce výroby vakcín a kontrolují, zda probíhá podle zásad Dobré výrobní praxe (Good Manufacturing Practice – GMP) a zda jsou dodržovány striktní výrobní postupy. Vakcíny jsou vyráběny ve várkách, kterým se říká šarže a výrobce je povinen testovat každou šarži na bezpečnost, čistotu a potenci. Žádná šarže nesmí být distribuována před uvolněním regulační autoritou.
Všechna data posuzovaná regulačními autoritami musí prokázat, že prospěch vakcíny významně převyšuje potenciální rizika pro skupinu obyvatel, pro kterou je vakcína určena a má být schválena. Pouze v případě, že je tato podmínka splněna, je regulačními autoritami vakcína registrována a tím povoleno její používání. Pokud se v kterékoli fázi vývoje očkovací látky zjistí jakékoli vážné bezpečnostní problémy, je další vývoj zastaven.
Po schválení vakcíny a jejího uvedení na trh se bezpečnost pečlivě sleduje v tzv. postlicenčních studiích, které mají odhalit velmi vzácné vedlejší účinky nezachytitelné klinickými studiemi (označují se také jako fáze 4). Toto sledování je důležité k trvalému zajištění zásadního předpokladu pro používání vakcíny, tedy významně vyšší prospěch v porovnání s potenciálním rizikem. Ani rozsáhlé klinické studie s desítkami tisíc očkovaných nemohou odhalit velmi vzácné vedlejší účinky, vyskytující se například u jednoho očkovaného ze 100 tisíc nebo ještě méně často. Pro zachycení takto vzácných vedlejších účinků je nutné sledovat miliony očkovaných (což v klinických studiích není možné). V postlicenčních studiích jsou také sledovány vedlejší účinky u specifických skupin, které nebývají dostatečně zastoupeny v klinických studiích a které mohou být zvýšeně ohroženy nežádoucími reakcemi (například těhotné ženy, nedonošené děti, pacienti s chronickými onemocněními a jiné specifické skupiny obyvatel). Zjištění bezpečnostních rizik v této fázi vede též k přehodnocení poměru prospěch/riziko a případně změnu doporučení či úplné zastavení používání vakcíny.
Cestovatel případně rodič by měl sobě a případně dítěti zajistit patřičné zdravotní pojištění a přesně vědět, co toto pojištění pokrývá a jak se zachovat v případě pojistné události (onemocnění či úrazu).
Ačkoliv cestovatelé se často obávají různých tropických nemocí, nejpravděpodobnější příčinou závažného poškození zdraví či ohrožení života při cestování jsou úrazy, především autonehody a také již známé chronické onemocnění cestovatele, které se může během putování zhoršit (např. srdeční nemoci při vedru, velké fyzické námaze apod.) I z infekčních onemocnění je mnohem pravděpodobnější, že cestovatel získá chřipku nebo plané neštovice, než že získá tyfus nebo žlutou zimnici.
Cestovatel či rodič dítěte s chronickým onemocněním by měl mít s sebou na cestu stručnou zprávu o zdravotním stavu v patřičném jazyce. Při chronickém užívání léků je třeba se těmito léky vybavit na celou dobu pobytu. O konkrétních rizicích jednotlivých onemocnění je třeba se poradit s ošetřujícím lékařem.
Klepněte na nemoc, která Vás zajímá:
je infekční onemocnění dýchacích cest způsobené stejnojmennými viry. Existuje více typů chřipky, důležité jsou typy A a B. Jednotlivé typy mají podle složení bílkovin ještě různé podtypy a kmeny, které jsou geneticky i strukturálně mírně odlišné. Jednotlivé typy a podtypy se v průběhu doby mění, menší či větší změny pak způsobují v určitých intervalech epidemie, velká změna genetické výbavy a tedy i struktury viru způsobuje v intervalech desítek let pandemie. Tato odlišnost od virů dříve kolujících v populaci způsobuje, že jej imunitní systém člověka nerozpozná, protože se s podobným virem (ani očkovací látkou) v minulosti nesetkal, což viru umožňuje velmi úspěšné šíření v lidské populaci a dává i potenciál způsobovat vážnější onemocnění. Poslední pandemie vyhlášená Světovou zdravotnickou organizací v červnu 2009 byla způsobena tzv. „novým virem chřipky H1N1“, který měl skutečně velmi dobrou schopnost šíření, rozšířil se velmi rychle po celém světě, nicméně naštěstí převážná většina onemocnění způsobených tímto virem probíhala obdobně jako onemocnění způsobená viry sezónní chřipky, i když tento nový virus způsobil více závažných onemocnění u dětí a mladých lidí.
Celosvětově je každoročně chřipkou infikováno až 20% obyvatelstva, tedy více než 1 miliarda (1 000 000 000) lidí, z nichž 3-5 milionů prodělá závažné onemocnění a 300 000 až 600 000 lidí zemře. Největší podíl nemocných tvoří děti, největší podíl úmrtí senioři. Epidemie bývají v chladném zimním období. Virus se šíří mezi lidmi kašlem a kýcháním. Nakažený člověk je infekční již 1 den před propuknutím onemocnění a infekčnost přetrvává po celou dobu trvání nemoci. Děti a lidé s poruchami imunity mohou infekci přenášet i mnohem delší dobu. Inkubační doba (doba od nakažení do propuknutí onemocnění) trvá 1-4 dny, průměrně 2 dny.
Infekce probíhá typicky v dýchacích cestách, s vysokou horečkou, bolestí hlavy, svalů, bývá kašel, rýma, oční příznaky. Nemoc trvá většinou 2-5 dní, některé příznaky, např. kašel a únava mohou přetrvávat více než 2 týdny. U malých dětí dochází často k zánětu středního ucha, hrtanu, průdušnice, průdušek, průdušinek a plic, někdy se u nich mohou vyskytnout křeče způsobené horečkou. Všeobecně nejvyšší riziko závažnějšího onemocnění je u malých dětí (do 5 let), seniorů (nad 60 let) a lidí všech věkových kategorií s chronickými onemocněními (např. nemoci srdce, plic, cukrovka a jiné). Také těhotenství patří k faktorům zvyšujícím riziko komplikací chřipky. Mnoho malých dětí je pro chřipku hospitalizováno, i když toto nelze pro Českou republiku číselně vyjádřit, protože specifická diagnosa chřipky se v převážné většině případů neprovádí. Úmrtí na sezónní chřipku jsou u dětí velmi vzácná (asi 4 úmrtí na 100 000 onemocnění). Velmi hrubě odhadnuto v celé České republice může na chřipku zemřít asi 1 dítě za rok. Smrtnost je vyšší u starších lidí nad 65 let a lidí s chronickými onemocněními (např. nemoci srdce, plic aj.). Celkově v České republice zemřou na chřipku za rok stovky až více než tisíc lidí (převážná většina z nich jsou staří a nemocní lidé). Chřipka je jednoznačně nejčastější příčinou úmrtí, kterému lze zabránit očkováním.
Léčba chřipky je podpůrná, podávají se léky proti horečce, důležitý je odpočinek a dostatek tekutin.
Nespecifická preventivní opatření mohou do určité míry snížit šíření viru mezi lidmi. Dodržování pečlivé hygieny, jako je mytí rukou, zejména při nachlazení, přikrývání si úst při kašli a kýchání, nesdílení kapesníků a omezení kontaktu s nachlazenými jedinci by mělo být samozřejmostí. Nemocný člověk by měl zůstat doma.
Jako specifická ochrana proti virům chřipky se používá na prvním místě očkovací látka. Očkování proti chřipce je účinné a velmi bezpečné. V České republice jsou dostupné takzvané trivalentní inaktivované vakcíny pro nitrosvalové podání. Trivalentní znamená, že obsahují látku proti 3 kmenům chřipky, inaktivované znamená, že neobsahují živé viry, ale jen neživé virové části. Vzhledem k měnícímu se viru je očkovací látka vyráběna vždy pro jednotlivou sezónu na základě doporučení Světové zdravotnické organizace.
Děti do 9 let věku, které jsou v dané sezóně očkovány poprvé, potřebují 2 dávky vakcíny, v dalších sezónách již jen jednou, u starších dětí a dospělých se vždy podává jen 1 dávka vakcíny. S očkováním se začíná co nejdříve, ještě před zahájením chřipkové sezóny. U nás bývá očkovací látka pro nadcházející sezónu dostupná v září.
Ve shodě s doporučením amerického Poradního sboru pro imunizační postupy doporučujeme očkování proti chřipce všem dětem starším 6 měsíců i všem dospělým. Nejdůležitější je očkování malých dětí (do 5 let), starších lidí (nad 65 let), těhotných žen a lidí všech věkových kategorií s chronickými onemocněními (např. astma, cukrovka, nemoci srdce a mnoho dalších) a všechny blízké kontakty těchto rizikových skupin (zejména kontakty v domácnosti a zdravotnický personál).
Čím více lidí bude proti chřipce očkováno, tím méně se toto onemocnění bude v populaci šířit. Očkováním proti chřipce nechráníme jen sebe, ale i své nejbližší okolí tím, že snižujeme pravděpodobnost přenosu chřipkového viru. Kojence mladší do 6 měsíců, pro které není určena chřipková vakcína, je možné chránit právě tímto způsobem, tedy očkováním rodičů a starších sourozenců. Co nejmasivnějším očkováním proti chřipce je možné významně snížit šíření viru v populaci a tím chránit nejohroženější skupiny obyvatel, u kterých může být vakcína méně účinná. V České republice se zatím proti chřipce bohužel očkuje žalostně málo, kolem 7% lidí, nesrovnatelně méně než např. ve vyspělých zemích Evropy nebo v USA.
Komplikace chřipky
Nejčastějšími komplikacemi chřipky jsou u malých dětí záněty středního ucha a zápaly plic. K akutnímu zánětu středního ucha může dojít až ve ¼ případů chřipky. Zápal plic může být způsoben přímo virem chřipky nebo druhotnou bakteriální infekcí (nejčastěji bakterií Staphylococcus aureus), kterou umožní poškození výstelky dýchacích cest chřipkovým virem. K neobvyklým komplikacím patří akutní zánět svalů, který se projevuje slabostí a bolestí, zejména ve svalech lýtek a myoglubinurií (vylučováním svalové bílkoviny myoglobinu do moči). Jsou zaznamenány i případy zánětu srdečního svalu. Při osídlení bakterií stafylokok může dojít k tzv. syndromu toxického šoku. K neurologickým komplikacím, které se objevují častěji u dětí než u dospělých, patří encefalitida (zánět mozku), myelitida (zánět míchy) a Guillain-Barré syndrom (postižení více nervových kořenů, které vycházejí z míchy a projevuje se ochrnutím). V minulosti, kdy se k léčbě horečky u dětí používal acylpyrin, vzácně docházelo při chřipce k Reyeovu syndromu (život ohrožující postižení jater). Komplikacemi chřipky jsou nejvíce ohroženy děti i dospělí s různými chronickými onemocněními srdce a plic (např. srdeční vady, astma a řada dalších), nemocemi nervovými a nervosvalovými a s poruchami imunity (např. pacienti s nádory léčení chemoterapií). Vysoké riziko závažných komplikací chřipky mají těhotné ženy. Věkově jsou komplikacemi nejvíce ohroženy malé děti a senioři. Závažné komplikace včetně úmrtí se ale nevyhýbají ani lidem bez rizikových faktorů.
2)RSV (respirační syncitiální virus)
Respirační syncitiální virus (RSV) je původcem infekčního onemocnění, které může vést k závažným zdravotním problémům – zejména u malých dětí a starších dospělých. Proti RSV není žádná očkovací látka, existují ale jednoduché způsoby, kterými je možné své dítě i sebe před touto infekcí chránit během RSV sezóny.
Základní fakta o RSV:
Příznaky
Příznaky RSV infekce jsou podobné jako u řady dalších infekcí dýchacích cest. Kojenci a malé děti mohou mít horečku, sníženou chuť k jídlu, rýmu, kašel a „pískoty“ na průduškách. Starší děti a dospělí mohou mít rýmu, kašel, bolest v krku, horečku a mohou se celkově špatně cítit. RSV mohou způsobit i vážnější infekce, jako jsou zápaly plic a záněty průdušinek.
Přenos
RSV se šíří při kašli nebo kýchání nemocné osoby, čímž se do vzduchu dostávají kapénky se sekrety dýchacích cest. Tyto kapénky obsahují RSV a mohou se dostat do úst nebo nosu jiné osoby a způsobit infekci. Kapénky se též mohou usazovat na předmětech, kterých se lidé dotýkají, například hračkách nebo klikách. Člověk se může nakazit dotykem těchto předmětů rukou s následným dotykem vlastních úst či nosu. Děti viry velmi často přenášejí ve školách a školkách.
Prevence
Ve snaze zabránit šíření RSV by si lidé s nachlazením měli:
Zatím neexistuje žádná vakcína k prevenci RSV. malé děti, které jsou vysoce ohrožení závažným průběhem onemocnění, mohou dostávat každý měsíc lék obsahující protilátky proti RSV, který se jmenuje palivizumab (firemní název Synagis). Tento lék je ale extrémně drahý a je vyhrazen pouze pro skutečně nejrizikovější pacienty (extrémně nezralé kojence a kojence se závažnými nemocemi plic a srdce).
Je bakterie, jejíž správné latinské jméno zní Neisseria meningitidis, která vzácně způsobuje velmi závažná onemocnění u lidí kteréhokoli věku, nejčastěji však u kojenců (děti do 1 roku), zvýšený výskyt je též u dorostenců.
Meningokok nejčastěji způsobuje meningitidu (zánět obalů mozku) nebo sepsi (infekci krve). Meningokokové infekce patří k nejobávanějším infekčním onemocněním. Příznaky zahrnují ztuhnutí šíje, bolest hlavy, horečku, spavost až bezvědomí, šokový stav. Onemocnění probíhá velmi rychle, náhle z plného zdraví může upadnout dítě do bezvědomí během několika hodin.
V České republice v posledních letech onemocní tzv. invazivním menigokokovým onemocněním kolem 50 lidí ročně a každoročně několik lidí zemře (smrtnost onemocnění je kolem 10%). Nejčastěji bývají nemocní kojenci a malé děti, další rizikovou skupinou jsou adolescenti a mladí dospělí. Úmrtí může nastat už do 12 hodin po prvních příznacích. U přeživších může onemocnění zanechat trvalé následky, např. epileptické záchvaty, ztrátu končetin (amputace), onemocnění ledvin, hluchotu nebo mentální poškození.
Meningokoková infekce se získá intimním kontaktem s infikovaným jedincem. Intimním kontaktem se rozumí líbání, konzumace společného jídla nebo pití nebo pobyt ve stejném domě nebo pokoji (včetně třídy ve škole) déle než 4 hodiny denně. V České republice je většina případů sporadická, to znamená, že nedochází k epidemiím, zdroj infekce pro nemocného se většinou nezjistí a nemocný nešíří infekci na další osoby.
Meningokoky se podle struktury jejich povrchových molekul (kapsulárního polysacharidu) rozdělují do 13 skupin, z nichž 6 způsobuje závažná onemocnění. V Evropě je většina infekcí způsobena skupinami B a C, malá část skupinami Y a W. Stejně tak v České republice je většina onemocnění způsobena skupinami B a C; ojedinělý je výskyt skupin Y a W.
Nejúčinnější ochranou proti meningokokovým infekcím je očkování. Existují různé druhy meningokokových vakcín. V převážné většině západoevropských zemí se plošně (to znamená všechny děti) očkuje proti meningokoku C, i když očkovací kalendáře jsou v těchto zemích různé. Asi 1/2 zemí očkuje již v kojeneckém věku a druhá 1/2 mezi 1 a 2 lety, většinou krátce po dosažení 1 roku. Z mimoevropských zemí se plošně očkuje například v Austrálii, Kanadě, Brazílii. V USA se plošné očkování doporučuje až od dorostového věku (11-12 let). V lednu 2013 byla v Evropské unii registrována první očkovací látka proti meningokoku skupiny B. Tato vakcína je dostupná v České republice od dubna 2014. V některých zemích existují odborná doporučení pro očkování proti meningokoku skupiny B. Úhrada z veřejných zdrojů je zatím pouze v několika zemích Evropy pro kojence (Velká Británie, Irsko, Itálie) a pro adolescenty v USA.
V České republice nebylo zatím očkování proti meningokokům zařazeno do oficiálního národního očkovacího kalendáře (tedy není povinné a není hrazené ze všeobecného zdravotního pojištění).
Jsou infekční onemocnění způsobené virem rodu Morbillivirus patřící do čeledi Paramyxoviridae. Jediným přirozeným hostitelem tohoto viru je člověk (tedy spalničky se přenáší pouze mezi lidmi). Virus se přenáší od infikovaných osob kapénkami z nosu nebo nosohltanu. Spalničky jsou vysoce infekční a v mnoho částech světa včetně Evropy jsou stále ještě běžným onemocněním. I při existenci vysoce účinné a bezpečné vakcíny patří spalničky celosvětově mezi nejčastější příčiny dětských úmrtí.
Inkubační doba spalniček od nakažení do prvních projevů nemoci je 10-12 dní a do objevení se typické vyrážky kolem 14 dní. Běžnými projevy spalniček jsou horečka, rýma, kašel, zánět spojivek a vyrážka. Lékař může v ústech dítěte objevit charakteristické Koplikovy skvrny. Vyrážka začíná na obličeji a krku a šíří se směrem dolů. Podezření na onemocnění spalničkami by mělo vždy být potvrzeno laboratorními metodami (vyšetření protilátek proti viru spalniček nebo přímo detekce viru). Spalničky mohou být velmi závažným onemocněním i pro zcela zdravé dítě, často vyžadují hospitalizaci a asi 30% nemocných má některou z komplikací. Ty jsou častější u malých dětí do 5 let věku a dospělých nad 20 let věku. Nejčastějšími komplikacemi jsou záněty uší (10%), průjmy (8%), pneumonie (česky zápal plic, 5%, nejčastější příčina úmrtí na spalničky) a encefalitida (zánět mozku, 0,1%). 1-2 děti z 1 000 (0,1-0,2%) nemocných zemřou následkem dýchacích nebo neurologických komplikací.
Neexistuje žádná specifická léčba spalniček. Cílem podpůrné péče je zabránění komplikacím. Zajišťuje se dostatečný příjem tekutin a výživa a druhotné bakteriální infekční komplikace se léčí antibiotiky.
Vysoce účinnou metodou prevence spalniček je očkování. K většině infekcí dochází u osob neočkovaných nebo nedostatečně očkovaných. Vakcína proti spalničkám se používá více než 50 let (USA od roku 1963, Československo od roku 1969). Je vysoce účinná a bezpečná. Očkuje se kombinovanou očkovací látkou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím (MMR), event. ještě planým neštovicím (MMRV).
K přerušení přenosu spalniček (tedy k zabránění epidemií) je nutné, aby bylo 95% populace očkováno 2 dávkami vakcíny.
Jsou infekční onemocnění způsobené virem. Infekce se snadno přenáší kašláním a kýcháním. Onemocnění nelze nijak léčit a může způsobit dlouhodobé zdravotní problémy.
Jaké jsou příznaky příušnic?
Příznaky příušnic většinou trvají 7-10 dní a patří k nim:
Je to vážné onemocnění ?
U většiny dětí jsou příušnice mírně a nezávažně probíhajícím onemocněním. Mohou ale mít i vážné komplikace s dlouhodobými následky.
Velmi vzácně mohou vést příušnice k úmrtí.
Jak se příušnice šíří ?
Virus příušnice šíří infikovaná osoba kašláním a kýcháním. K šíření může docházet ještě před otokem příušních žláz a ještě 5 dní po začátku otoku.
Jak se příušnice léčí ?
Proti viru příušnic nejsou žádné účinné léky. Léčí se tedy jenom příznaky onemocnění, např. léčba bolesti.
Jak se lze příušnicím předejít ?
Všechny děti by měli být proti příušnicím očkované ve věku 12-15 měsíců. Asi 95% očkovaných dětí vytvoří po 1. dávce ochranné protilátky. Většina zbývajících dětí vytvoří ochranné protilátky po 2. dávce vakcíny. 2. dávka se v České republice podává ve věku kolem 5-6 let. Očkuje se kombinovanou očkovací látkou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím (Priorix, GSK), případně v kombinaci ještě s planými neštovicemi (Priorix Tetra, GSK). Ochrana očkováním se s dobou po očkování snižuje i v zemích s vysokou proočkovanost dochází k epidemiím příušnic. V porovnáním s dobou před očkováním je ale případů velmi málo.
Dítě (či dospělý) s příušnicemi by mělo být izolováno 5 dní od nástupu otoku příušních žláz. Po tuto dobu by dítě nemělo chodit do školy.
Jsou jedním z nejčastějších infekčních onemocnění na celém světě. Riziko infekce pro neimunního jedince (člověk, který onemocnění neprodělal nebo nebyl očkován) při styku s nemocným jedincem v domácnosti je 90%. Například když se starší sourozenec nakazí ve školce a onemocní, riziko infekce pro mladšího sourozence je 90%. K onemocnění dochází nejčastěji ve věku 5-10 let, 90% dětí je infikováno do 10 let věku. Onemocnění se přenáší přímým kontaktem, kapénkami a vzduchem. Inkubační doba je v rozmezí 10-21 dní, nejčastěji 14-16 dní (doba, která uplyne od nákazy do prvních projevů onemocnění). Nemocné dítě je infekční již 2 dny před nástupem vyrážky, v době, kdy ještě nevíme, že bude nemocné a přetrvává ještě 7 dní po nástupu vyrážky, do doby, kdy jsou všechny puchýřky zhojeny stroupky. Je možné se nakazit i od člověka s pásovým oparem, který je způsobený stejným virem (varicella-zoster virus).
Nástup klasické vyrážky mohou o 1 den předcházet nespecifické příznaky, jako horečka, malátnost, nechutenství. Vyrážka začíná jako malé červené pupínky, které se rychle mění v puchýřky, jejich obsah se zakaluje, následuje vřídek, stroupek a zhojení. Nové výsevy se objevují 3-4 dny, většinou začínají na obličeji a trupu, pak se mohou šířit na končetiny. Těchto „pupínků“ bývá průměrně 300-500, v rozmezí od méně než 10 po více než 1500, současně v různém stadiu a většinou svědí. „Pupínky“ se mohou objevit i na sliznicích, například v dutině ústní nebo v pochvě. Horečka může dosahovat až 39oC a může přetrvávat 3-4 dny.
Onemocnění může probíhat i velmi závažně s nutností hospitalizace. V České republice jsou každoročně pro plané neštovice hospitalizovány stovky dětí. Výjimečně může onemocnění skončit i úmrtím. Příčinou hospitalizace a úmrtí mohu být následující komplikace:
Ještě vzácněji mohou plané neštovice způsobit další komplikace, jakými jsou Guillain-Barré syndrom, nedostatek krevních destiček způsobující krvácení, záněty kloubů, srdce, ledvin, varlat, jater nebo struktur oka (duhovky).
Komplikace může získat kdokoli a nelze je předem odhadnout, ale někteří jedinci mají jejich riziko zvýšené. Nejrizikovějšími faktory jsou novorozenecký a dospělý věk a poruchy imunity (v kterémkoli věku). Pouze k 5% případů dochází u dospělých, kteří se podílejí 35% na počtech úmrtí. Plané neštovice jsou velmi závažné pro těhotné ženy během prvního trimestru gravidity, kdy mohou těžce poškodit plod a též několik dní před porodem a po porodu, kdy může dojít k těžkému onemocnění novorozence.
Stejný virus, který způsobuje plané neštovice (varicella), způsobuje i pásový opar (herpes zoster). Odtud název viru – varicella-zoster virus (VZV).
Léčba pro děti s nekomplikovaným průběhem je pouze podpůrná. Podávají se léky proti horečce (kromě aspirinu) a proti svědění (antihistaminika). Je třeba dodržovat pečlivou hygienu. V některých těžkých případech lze použít léky proti viru VZV. Mazání tekutým pudrem ani ničím jiným nemá žádný význam. Dítě by se mělo dodržovat normální hygienu včetně koupání a sprchování. Zakazování koupání dětem s planými neštovicemi nemá žádné racionální opodstatnění. Omezení fyzických aktivit v průběhu planých neštovic je určeno stavem dítěte a při jeho dobré stavu není nutné dítě nijak omezovat. Jakéhokoli člověka s planými neštovicemi je nutné do doby zhojení všech puchýřků stroupkem izolovat od dalších lidí, aby nedocházelo k přenosu viru na další osoby. Zhojení puchýřků stroupkem trvá většinou 1 týden od začátku nemoci. Po uplynutí 1 týdne může dítě při běžném průběhu nastoupit zpět do předškolního nebo školního kolektivu.
Očkování proti planým neštovicím
Lépe než léčit je možné planým neštovicím předcházet. Existují protilátky, které je možné neimunnímu jedinci podat po kontaktu s onemocněním. Toho se využívá jen vzácně v případě rizika vážných komplikací, ochrana po podání protilátek je jen krátkodobá.
Nejlepší ochranou je očkování. V některých zemích patří do základního očkovacího kalendáře. Například v USA je proočkovanost populace kolem 90%. U nás je registrována vakcína Varilrix firmy Smith-Kline-Beecham od roku 2002, na trhu je dostupná od roku 2003. Stejně jako ostatní očkovací látky, ani tato není 100% účinná, ale většina studií prokazuje vysokou účinnost, v každém případě dobře chrání proti onemocnění s těžkým průběhem. Významně snižuje riziko onemocnění planými neštovicemi, i když je zdaleka zcela nevylučuje, ale v případě onemocnění proběhne po očkování ve většině případů lehce. Vakcínu je možné použít k ochraně i po kontaktu s onemocněním, ale v tomto případě nejpozději do 5 dnů. Ochrana proti pásovému oparu není zatím jednoznačná, ale je pravděpodobná. Vakcína je velmi bezpečná, možné nežádoucí účinky jsou mírné a přechodné, riziko vážných nežádoucích účinků je zanedbatelné a nesrovnatelné s možným rizikem komplikací onemocnění planými neštovicemi.
Očkování je vhodné pro všechny jedince nad 1 roky věku, kteří nejsou proti planým neštovicím imunní (to znamená, že neprodělali plané neštovice nebo pásový opar). Před očkováním je vždy nutné poradit se s lékařem o vhodnosti pro konkrétního pacienta. Podávají se 2 dávky vakcíny v minimálním intervalu 2 měsíců. U dospělých přichází v úvahu (ale není nutné) před očkováním zjištění hladiny protilátek proti viru VZV, u celé řady dětí onemocnění proběhlo, aniž by se o tom vědělo a vyšetření je levnější než vakcinace. Rozhodně je očkování vhodné pro ženy v plodném věku, které neprodělali plané neštovice a pro jejich děti, které též onemocnění neprodělali, z důvodu výše uvedeného rizika nemoci pro plod a pro novorozence. (Nejméně 4 týdny po očkování by žena neměla otěhotnět).
Může dítě, které je očkované, dostat plané neštovice ?
I očkované dítě může dostat plané neštovice. Říká se tomu průlomová infekce. U řádně očkovaného dítěte (2 dávkami vakcíny) je pravděpodobnost získání průlomové infekce nízká (méně než 5%). Průlomové infekce jsou velmi mírné, bez horečky, s méně než 50 pupínky. Při průlomové infekci se většinou nevytváří puchýřky, ale jen pupínky. Riziko komplikací průlomové infekce je nulové. Průlomová infekce je ale také infekční, i když méně, než plané neštovice u neočkovaného dítěte. Za infekční se dítě považuje do doby, než se všechny puchýřky zhojí stroupkem a pokud puchýřky nemá tak po dobu, dokud se vytváří nové pupínky. Při průlomové infekci to bývá několik dní a po tuto dobu by dítě mělo zůstat v izolaci. Jinak se nemusí v ničem omezovat. Dítě, které prodělá průlomovou infekci po 1. dávce vakcíny nemusí dostat 2. dávku.
Pásový opar (latinsky herpes zoster) je onemocnění, které postihuje zhruba 1/3 lidí. Riziko rozvoje pásového oparu stoupá s věkem. Největší riziko mají lidé ve věku nad 60 let. V tomto věku je také vyšší riziko silné bolesti a vzniku tzv. postherpetické neuralgie. Onemocnění se projevuje bolestivou puchýřnatou kožní vyrážkou trvající 2-4 týdny. U někoho se následně vyvine silná bolest nervů, která může trvat měsíce i roky. Tato tzv. postherpetická neuralgie je nejčastější komplikací pásového oparu. Postherpetickou neuralgii mají nečasětěji staří lidé. Pásový opar může mít i jiné vážné komplikace, včetně poškození očí (pokud se pásový opar rozvine v oblasti oka). Velmi nepříjemným příznakem pásového oparu je silná bolest (přirovnávaná k bolestem při porodu nebo močových kamenech). Tato bolest může způsobit deprese, úzkosti, poruchy koncentrace, ztrátu chuti k jídlu a ztrátu hmotosi. Pásový opar také může interferovat s aktivitami běžného dne, např. oblékáním, koupáním, jídlem, vařením, nakupováním a cestováním.
Pásový opar je způsoben varicella zoster virem (VZV). Tento virus u dětí (méně často i u dospělých) způsobuje plané neštovice. Po prodělání planých neštovic virus zůstává v těle. Všichni, kdo prodělali plané neštovice (což je převážná většina lidí), mají v sobě varicella zoster virus. Virus se může z ne zcela jasných důvodů reaktivovat o mnoho let později a způsobit pásový opar. Během svého života pásový opar prodělá asi 1/3 lidí. Jen v České republice prodělá každoročně pásový opar více než 30 000 lidí. Pásový opar je možné získat v kterémkoli věku, tedy včetně dětí, ale nejčastěji k němu dochází u starších lidí. Asi polovina ze všech případů je ve věku nad 60 let.
Pásový opar je nakažlivý. Člověk s pásovým oparem může přenést virus na člověka, který ještě neměl plané neštovice a toto onemocnění mu způsobit. (Člověk s pásovým oparem nemůže nikomu jinému způsobit pásový opar, protože se nejedná o primární infekci, nýbrž o reaktivaci viru v těle).
Jedinou možnosti, jak snížit riziko pásového oparu a postherpetické neuralgie je očkování. Vakcína proti pásovému oparu (Zostavax) je schválena pro lidi ve věku nad 50 let. V USA je rutinní očkování touto vakcínou doporučeno pro všechny lidi nad 60 let věku. Vakcína snižuje riziko pásového oparu o 1/2 a riziko postherpetické neuralgie o 2/3. Vakcína nemá žádné vážné nežádoucí účinky. Podobně jako jiné vakcíny může způsobit zarudnutí, bolest, otok nebo svědění v místě vpichu a také bolest hlavy.
Je infekce mozku, způsobená virem klíšťové encefalitidy.
Virus klíšťové encefalitidy je příbuzný pro nás značně exotickým virům z tropických oblastí, např. viru žluté zimnice, japonské encefalitidy nebo horečky dengue.
Z lidí, kteří onemocní KE, je bezprostředně ohroženo na životě asi 1 – 1,5 %. Tato nemoc je však závažná také tím, že u mnoha nemocných zanechá potíže, trvající týdny i měsíce po propuštění z nemocnice. U některých pacientů jsou následky trvalé, např. obrny, chronické bolesti hlavy, poruchy schopnosti soustředění, snížená výkonnost, deprese atd. Onemocnění mívá těžší průběh u dospělých než u dětí.
Hlavním hostitelem a rezervoárem viru jsou malí savci, včetně hlodavců a ježků a snad i ptáci, přenašečem je klíště (vzácně je možné se nakazit i konzumací nepasterizovaných mléčných výrobků, zejména kozího mléka). Člověk je pouze náhodným hostitelem. V endemických oblastech Evropy je infikováno 0,5-5% klíšťat. K infekci dochází od března do listopadu, nejčastěji od dubna do srpna, což odpovídá době hlavní aktivity klíšťat.
Četnost onemocnění je dána různými faktory. V posledních desetiletích letech se zvyšuje počet případů pravděpodobně i díky globálnímu oteplování, teplejší podmínky jsou příznivé pro klíšťata i pro hostitelská zvířata (vyšší počet hlodavců), změny počasí mají vliv též na rekreační aktivity lidí.
Riziko infekce člověka je závislé na pobytu v endemických oblastech, na délce pobytu v rizikových prostředích, mezi rizikové rekreační aktivity patří cyklistika, kempování, rybaření, houbaření apod.
Existuje několik možností prevence. Riziko infekce se výrazně snižuje, pokud se vyhýbáme prostředí s vysokou hustotou klíšťat, jako jsou zalesněné oblasti a méně často parky a zahrady (ovšem to jsou místa, na která mnozí rádi chodíme a asi se toho nevzdáme kvůli klíšťatům). Přínosná je ochrana vhodným oblečením (dlouhé rukávy a kalhoty) a repelenty. Po pohybu v rizikovém prostředí bychom se měli dobře prohlédnout a klíště co nejdříve odstranit.
Velmi účinnou ochranou proti klíšťové encefalitidě je očkování. Očkovat by se měli všichni lidé žijící nebo navštěvující rizikové oblasti a pohybující se v rizikovém prostředí. Očkovací látka je pro dospělé i děti bez omezení věku. Během prvního roku života je však vakcinace indikována pouze v případě významného rizika infekce.
Očkovací látky se vyrábí z pomnožených a inaktivovaných virů (inkativace způsobuje neschopnost vyvolat onemocnění). Účinnost očkování se uvádí 95-100%. Vakcíny se aplikují nitrosvalovou injekcí do ramene (u malých dětí někdy do stehna). Standardní očkovací schéma zahrnuje 3 dávky, 2. dávka se dává 1-3 měsíce po 1. dávce, 3. dávka 9-12 měsíců po 2. dávce. Spolehlivé ochrany proti onemocnění se dosahuje 14 dní po 2. dávce. První přeočkování je nutno provést po 3 letech, dále je možno interval prodloužit na 5 let (u lidí mladších než 60 let). U očkovaných dochází k onemocnění velmi vzácně, a to u starších osob z již slabší imunitní odpovědí nebo po nedodržení očkovacího schématu. Při nejasném stavu protilátek po nedodržení (prodloužení) intervalu mezi vakcínami, při nedostatečné dokumentaci očkování nebo u starých lidí je možné imunitu ověřit stanovením protilátek.
Riziko očkování je velmi nízké. Zřídka dochází k místním nežádoucím účinkům, jako jsou zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu. Nejčastější celkovou reakcí je horečka, zejména u dětí po 1. dávce. Jiné celkové příznaky jsou po očkování vzácné a mizí do několika dní.
Na evropském trhu jsou 2 očkovací látky proti klíšťové encefalitidě, které jsou si velmi podobné, FSME Immun firmy Pfizer a Encepur firmy GSK. Obě vakcíny jsou dostupné v dávce pro děti a v dávce pro dospělé.
Očkování proti klíšťové encefalitidě doporučujeme všem dětem starším 1 roku a všem dospělým. Toto naše dlouhodobé doporučení nyní (červen 2014) získalo oporu v celoevropském společném doporučení Evropské neurologické společnosti (European Neurological Society) a Evropské federace neurologických společností (European Federation of Neurological Societies) k diagnostice, léčbě a prevenci klíšťové encefalitidy. Součástí tohoto doporučení je očkování všech dětí od 1 roku věku a všech dospělých, kteří žijí v endemických oblastech.
Očkování proti klíšťové encefalitidě je veřejností nejpřijímanější vakcína ze všech doporučených, které nejsou povinné a které nejsou hrazené ze všeobecného zdravotního pojištění.
Způsobuje akutní zánět jater (takzvaná „žloutenka“). Je více či méně rozšířený na celém světě.
Virus se přenáší z člověka na člověka přímým kontaktem, vodou nebo potravou (také se říkalo „nemoc špinavých rukou“). Inkubační doba (doba od nákazy k propuknutí infekce) je 15-50 dní, průměrně 30 dní.
Potenciálně nebezpečné potraviny pro přenos HAV jsou syrové ryby a mořské plody, ovoce, zelenina, syrové nebo nepasterizované mléko nebo sýry, syrová nebo nedovařená vajíčka, syrové nebo nedovařené maso a drůbež.
Hepatitida A většinou není závažným onemocněním, zejména u dětí. Onemocnění se projevuje žloutenkou (žluté zbarvení kůže a sliznic), slabostí, únavou, nechutenstvím, nevolností, bolestí břicha… Často může proběhnout i úplně bez příznaků, zejména u dětí. Selhání jater je dost vzácné, častěji u starších dospělých a chronických jaterních nemocí, jiné komplikace jsou vzácné. Úmrtnost 0,3%, většina z nich lidé nad 50 let (skoro 2%).
Zvýšené riziko získání hepatitidy A mají cestovatelé do méně vyspělých zemí, homosexuální muži a nitrožilní toxikomani. Komplikace jsou častější u lidí, kteří trpí jinými chronickým onemocněním jater (například hepatitidou C).
Nejdůležitější je časté mytí rukou mýdlem a horkou vodou, před přípravou jídel, před jídlem, po záchodu, po přebalování dítěte. Všechno použité nádobí a náčiní na přípravu jídel umýt mýdlem a horkou vodou po přípravě každé části jídla. Ovoce a saláty opláchnout ve vodě, na zeleninu je možné použít kartáček. Syrové maso, drůbež a mořské produkty by měly být v lednici skladovány odděleně od ostatního jídla, též by na ně mělo být jiné krájecí prkénko. Vajíčka vařit natvrdo, ryby pořádně, omáčky a polévky by se při ohřívání měly převařit, při ohřívání zbytků v mikrovlnce rovnoměrné prohřátí (otáčet a míchat) na nejméně 74ºC.
Vakcína je k dispozici od roku 1995. Světová zdravotnická organizace i ACIP (americký Výbor pro imunizační postupy) doporučují rutinní očkování proti hepatitis A. V souladu s tímto i my doporučujeme toto očkování všem dětem. U dospělých je doporučení méně striktní, doporučuje se pro dospělé, kteří pro sebe chtějí snížit riziko této infekce.
Očkovat lze jednovakcínou pouze proti HepA, dávají se 2 dávky v intervalu nejméně 6 měsíců nebo lze podat kombinovanou vakcínu proti hepatitis A a hepatitis B (Twinrix), v tomto případě jsou zapotřebí 3 dávky (vhodné pro jedince, kteří nebyli očkováni proti „žloutence“ B). Obě vakcíny se vyrábějí ve dvojím dávkování, pro děti (do 18 let) a pro dospělé. Očkování je možné nejdříve v 1 roce věku.
Očkování proti HAV je bezpečné a velmi účinné. 1 dávka vakcíny poskytuje téměř 100% ochranu na minimálně 1 rok. 2. dávka poskytuje ochranu na minimálně dalších 20 let, možná celoživotní. Běžnými nežádoucímu účinky vakcíny (5-10%) jsou bolest v místě vpichu a bolest hlavy.
Odhadem je celosvětově tímto chronicky infikováno 400 milionů lidí. Ve vyspělých zemích je nejvyšší výskyt infekce virem hepatitidy B u mladých dospělých. 1/4 chronických nosičů bude mít ve svém životě závažné následky HBV infekce. Předpokládá se, že každoroční počet nových dětských případů je nízký, ale odhadnout jej je obtížné, protože mnoho dětských infekcí probíhá bez příznaků. Plošné očkování dětí proti hepatitidě B významně snižuje počet infekcí tímto virem v populaci. V zemích s plošným vakcinačním programem kojenců je z dlouhodobého pohledu možné dosáhnou kompletní eliminace tohoto onemocnění.
Virus hepatitidy B se vykytuje ve vysoké koncentraci v krvi a séru a ve středních koncentracích ve slinách, poševním sekretu a spermatu. K účinnému přenosu dochází při expozici krvi a pohlavním kontaktu. Rizikovými faktory pro HBV infekci u dětí a adolescentů jsou sužívání nitrožilních drog, léčba krevními produkty, akupunktura, tetování, pohlavní kontakt, ústavní péče a intimní kontakt s nosiči. U ∼40% případů není identifikován žádný rizikový faktor. Předpokládá se, že virus se nepřenáší nepřímou expozicí jako například sdílením hraček.
U dětí je nejdůležitějším rizikovým faktorem pro získání HBV expozice viru během porodu u chronicky infikované matky. Při správné léčbě dětí bezprostředně po porodu je možné téměř všem infekcím dítěte zabránit. Chronicky infikované matky (HBsAg pozitivní matky) mohou své děti kojit, aniž by se tím zvyšovalo riziko získání infekce pro dítě.
Základním laboratorním markerem chronické infekce je tzv. povrchový antigen viru hepatitidy B (HBsAg). Za chornickou infekci je považován stav při pozitivitě HBsAg v krvi >6 měsíců. Pravděpodobnost rozvoje chronické infekce je nepřímo úměrné věku získání infekce. I když počet infekcí je v dětském věku nízký, jejich mnohem větší část přechází do chronické infekce (v porovnání s dospělými). Riziko chronické infekce je pro kojence (děti mladší 1 roku) 90%; ve věku 1-5 let 30% a pro dospělé 2%. Chronická infekce je sdružena s rozvojem chronické jaterní nemoci a hepatocelulárního karcinomu (karcinomu jater). Karcinom jater byl nejčastější příčinou úmrtí v souvislosti s maligními nádory u mladých dospělých v Asii (kde byl vysoký výskyt infekcí virem hepatitidy B). U kojenců a malých dětí je průběh infekce často bez příznaků, tedy nezjistitelný, ale s vysokým rizikem přechodu do chronické infekce s pozdními následky jaterní cirhózy a karcinomu. Toto je hlavní důvod, proč je nutné očkovat proti tomuto viru co nejdříve, již v kojeneckém věku (mnoho zemí očkuje bezprostředně po narození). V České republice se očkují všechny děti v kojeneckém věku, vakcína je součást tzv. hexavakcíny (Infanrix Hexa). Tato kombinovaná vakcína přináší dítěti četné výhody, včetně ochrany proti hepatitidě B bez nutnosti dalších vpichů, dalších návštěv lékaře a bez zvýšeného rizika nežádoucích účinků. Děti HBsAg pozitivních matek je nutné očkovat bezprostředně po narození. V kojeneckém věku se začlo očkovat v České republice v roce 2001 a doočkovali se i starší ročníky ve 12 letech. Z toho vyplývá, že všechny ročníky narozené v roce 1989 a dříve jsou proti hepatitidě B plošně očkovány.
Očkovat se mohou nechat všichni dospělí, kteří pro sebe chtějí snížit riziko této infekce.
Kromě toho je vhodné očkovat některé rizikové skupiny, ty nejdůležitější uvádím:
Očkuje se ve 3 dávkách jednovakcínou proti hepatitidě B nebo v kombinaci hepatitida A + hepatitida B.
Streptococcus pneumoniae (pneumokok) patří k nejvýznamnějším bakteriálním vyvolavatelům onemocnění a úmrtí. Lze odhadnout, že jen v České republice dochází k nejméně několika stům až více než tisíci tzv. invazivních pneumokokových onemocnění a na tomuto onemocnění nejméně několik desítek až více než 100 lidí každoročně podlehne. Invazivnímu pneumokokovému onemocnění je u dospělých možné předcházet pneumokokovými vakcínami.
Existují 2 typy pneumokokových vakcín: tzv. polysacharidová (Pneumo23) a tzv. konjugovaná (Prevenar13 a Synflorix).
Dospělí, kteří by měli být očkováni proti pneumokokům:
Polysacharidová pneumokoková vakcína vykazuje částečnou účinnost ¨(50-80%) v prevenci tzv. invazivních pneumokokových onemocnění u dospělých. Konjugovaná pneumokoková vakcína je účinná proti invazivním pneumokokovým onemocněním i proti pneumoniím (zápalům plic)
| Potvrzení přihlášky do mateřské školy | 100 Kč |
| Potvrzení na dětskou zotavovací akci a školu v přírodě | 100 Kč |
| Očkování-aplikace očkovací látky,vyšetření/mimo povinné očkování – | 200 Kč |
| Výpis ze zdravotní dokumentace na žádost pacienta | 250 Kč |
| Potvrzení na střední školu včetně vyšetření s močí | 500 Kč |
| Kopírování dokumentů 1 strana | 3 Kč |
| Potvrzení na řidičský průkaz | 400 Kč |
| Potvrzení na žádost pacienta | 100 Kč |
| Píchání náušnic jehlou, jedna naušnice | 80 Kč |
| Nastřelování náušnic, jedna naušnice z chirurgické ocele (dvě naušnice) | 250 Kč (500 Kč) |
| Vystavení zdravotního průkazu | 100 Kč |
| Vyplnění pojistky úrazu nebo hospitalizace | 150 Kč |
| Návleky 1 pár | 5 Kč |
| Vyšetření CRP neregistrovaní pacienti | 100 Kč |
| Celkové vyšetření na žádost pacienta v rozsahu preventivní prohlídky s močí | 650 Kč |
Horečku můžeme snižovat fyzikálními principy nebo podáváním léků.
Zábaly se používají jen při dobré snášenlivosti. Používá se vlažná voda (cca 25°C) na 10 – 15 minut. Zakryjeme hrudník a břicho, dítě zásadně nepřikrýváme. Zábal můžeme opakovat, a to přibližně 3x za 2 hodiny.
Sprchování – dítě sprchujeme vlažnou vodou kolem 30 °C po dobu asi 2 minut.
Zábaly, omývání/sprchování neprovádíme či neopakujeme, pokud má dítě mramorovanou kůži nebo studené končetiny.
V případě volby podávání léků podáváme připravky snižující vysokou teplotu. Máme k dispozici formy sirupové, čípkové a tabletové. Jednotlivé formy volíme podle věku, tolerance a přidružených příznaků (zvracení, průjem, odmítání stravy). U čípkové formy je důležité po aplikaci přidržet půlky zadečku u sebe po dobu 1-2 minut.
www.detskelecebny.cz
www.vyzivadeti.cz
www.babyonline.cz
www.rustovyhormon.cz
www.pozorkliste.cz
www.klistova-encefalitida.cz
www.1000dni.cz
www.zdravystart.cz
www.klub-maminek.cz
www.cosditetem.cz
www.vakcinace.eu
www.vakcinace.cz
www.podporaockovani.cz
www.sprievodcaockovanim.sk
MUDr.ování s Hamánkem
www.rucenaprsa.cz
www.hlidackouli.cz
www.alergieimunita.cz
www.mamavis.cz
www.antimeningokok.cz
www.atopickadermatitida.cz
www.astma-zero.cz
www.tigis.cz – alergie,astma,bronchitida
www.vyzivadeti.cz
www.hravezijzdrave.cz
pyramida výživy dětíwww.zdravapotravina.cz
www.nutriatlas.cz
www.detstvibezurazu.cz
www.vychovakezdravi.cz
www.bezurazu.cz
www.zdravedospivani.cz
www.vimcojim.cz
www.zdraweb.cz